Čínský zubař s omezenou slovní zásobou dobývá literární svět. Jü Chua začínal jako autor přímých povídek plných nesmyslné brutality a násilí. Věhlas získal před jedenácti lety románem Žít!, který teď díky nakladatelství Verzone, jež má ve svém portfoliu už několik čínských autorů, právě vychází v češtině.
Zájem o román, kterému se přezdívá čínský Forrest Gump, byl tehdy v Číně velký: ještě dřív, než ho nakladatel vůbec vydal, práva už koupili filmaři. Přestože stejnojmenný snímek, jenž podle knihy natočil režisér Čang I-mou, získal v roce 1994 cenu poroty na festivalu v Cannes, diváci doma v Číně ho nikdy vidět nesměli. A režisér nemohl následující dva roky vůbec točit.
Viděli dost
Jü Chua vyrůstal za nemilosrdné čínské kulturní revoluce, patří nicméně ke generaci autorů, kteří po jistém politickém uvolnění mohli začít psát svobodněji, nikoli pouze chvalozpěvy na komunismus. Právě k téhle generaci se počítá třeba i předloňský držitel Nobelovy ceny Mo Jen. Jü Chua je původně zubař, první povídka mu vyšla časopisecky v roce 1983, brzy následovala kaskáda dalších.
Autor je v nich nemilosrdně brutální, líčí zoufalství řidiče kamionu, jenž srazil dvě děti, tuláka, který z hladu uvaří a sní svoji milovanou fenku, či profesora, jenž páchá sebevraždu starým rituálním způsobem. Není divu, že autoři z této doby si libují v explicitně popsaném násilí – za svůj krátký život ho v Mao Ce-tungově Číně viděli dost. Ostatně když byl Jü Chua v první třídě, kulturní revoluce právě začala a trvala až do chvíle, kdy nastoupil na střední školu.
Ze zámku na rýžové pole
Román Žít, který do češtiny přeložila Petra Martincová, líčí příběh hrdiny Fu Kueje, který se odehrává na pozadí velkých čínských dějinných milníků druhé poloviny dvacátého století. Rolník Fu Kuej zažil japonskou okupaci, občanskou válku, Velký skok, a i přesto, že přišel o veškeré rodinné jmění, kráčí osudem s nezdolným optimismem.
Svůj příběh vypráví jako stařík od páru volů, s nimiž orá rýžové pole. Vzpomíná i na bohatství svých předků – o to ovšem nepřišel zásahem komunistické zvůle, ale svojí vlastní marnotratností, jako mladý prohrál rodinné majetky v kostkách a z honosného domu se musel ze dne na den odstěhovat na venkov.
Kniha vyšla v roce 1993, dodnes se stále znovu vydává a čte, přestože kritikové vyčítali autorovi příliš prostý a neliterární jazyk. On to nepopírá – a v jízlivém žertu tvrdí, že za jeho dětství se do školy příliš nechodilo, takže se čínštinu učil v šarvátkách na ulicích.
„Nebily se mezi sebou nevychované děti, ale dospělí, příslušníci různých frakcí revolučních gard,“ vzpomíná v jednom z rozhovorů autor. Kromě čínského Forresta Gumpa napsal další tři romány, nejkritičtěji vyznívá zatím poslední Sedmý den, v němž jde o bloudění mrtvých duší i obchod s lidskými orgány.
