Foltýnova tvorba se dnes ukazuje být nikoliv snad rovnou prorocká, nicméně na výši své doby, ačkoliv právě v "oné době" bylo tuzemskou fotografickou obcí přijímána hodně
nejednoznačně.
Když v šestaosmdesátém roce Foltýn představil své fotografie v tandemu s Josefem Vojáčkem v mimořádně dobře navštěvované pražské Výstavní síni Fotochema, vybudil tím v měsíčníku Československá fotografie diskusi o tom, nakolik a jak "umělecká" má a dokáže fotografie být.
Nyní, když je toto médium v galeriích etablováno, mohou ty debaty vyhlížet obrozenecky a bezmála směšně. Neprávem.
Rukodělné zpochybňování
O co vlastně šlo? Česká fotografie 80. let byla rozevřena v docela široké výrazové spektrum – od syrových dokumentů po ekvilibristicky inscenované práce. Jenže tohle vše se odehrávalo v rámci takzvané čisté fotografie, která nezpochybňuje zobrazovací věrnost média.
Kdežto Foltýn do obrazu intervenoval – vrstvil negativy přes sebe, fotografický papír osvětloval opakovaně a s fázovými posuny, úmyslně zanechal na zvětšenině otisky prstů, dodatečně pozitiv "pomaloval" či narýsoval do záběru krajiny přímku.
Anebo intervenoval do snímaného "území" – pomaloval strom, obepnul jej lanem, kreslil na silnici… Stručně řečeno: realitu i její fotografické uchopení si přivlastňoval. Fotografické zobrazení u něho ustupovalo "vyššímu" celku, jímž bylo dílo jako takové.
V současném umění je takovéhle zacházení s fotografií běžné. Tenkrát zde vyvolávalo i ušklíbající se odpor – fotka přece dokáže být výmluvná a umělecká i bez nějakého "zumělečťování"! A přitom, pokračujeme dnešní optikou, Foltýn byl svou základní tvůrčí
povahou pořád fotograf, nikoliv výtvarník, jenž fotografické médium "jen" využívá.
Jeho černobílé zvětšeniny obsahují množství jemňoučkých polotónů, je to "stará dobrá" ruční práce, intervence jsou "analogové", rukodělné, ale hlavně přiznávané. Vezměme si situaci současnou, digitalizovanou: ani u reportážních záběrů si nemůžete být jisti, že "takhle se to stalo", nebo přinejmenším že vládly ty světelné podmínky, které záběr sugeruje.
Pochvala pro Moravskou galerii
Nefigurativní, ke konceptu inklinující práce Jiřího Foltýna jsou tedy jen zdánlivě určeny "dovnitř" fotografické obce – kritikům, kurátorům a výtvarně zdatným tvůrcům. Při troše dobré vůle je coby svědectví o jedné předchozí fázi cesty, na níž se fotografické zobrazení dneska nachází, může přijmout i širší publikum.
Moravská galerie zasluhuje pochvalu nejen za nové "vytažení" Jiřího Foltýna na scénu, nýbrž i za drobný katalog, který k výstavě připravila. "Krátká perioda Foltýnovy skutečně plodné a významné tvorby patří do doby, kdy se někteří lidé stávali umělci,
protože svou kreativitu nemohli uplatnit jinak," píše v něm kurátor fotografické sbírky Moravské galerie Antonín Dufek.
"Na druhé straně je to pravděpodobně tvorba vyčerpávající možnosti, na nichž byla založena," dodává Dufek s citem pro míru, který je vůči Foltýnovu dílu ve skutečnosti vstřícnější, než kdyby je kurátor vynášel do nebes.
JIŘÍ FOLTÝN - V upravené krajině
Výstavní síň Camera Moravské galerie
v Brně, Husova 14, kurátor Jiří Pátek.
Výstava trvá do 8. června 2008, otevřeno středa – neděle.
Hodnocení MF DNES: 80 %
