V létě 1994 se pak skupina přejmenovala na Chinaski - podle postavy knih amerického spisovatele Charlese Bukowského.
"Na domovský Jičín stále držíme, ačkoli žijeme už deset let v Praze. Nejdůležitější asi bylo, že jsme se pro to rozhodli, i když jsme v Praze neměli kde bydlet a neměli jsme tady co dělat. Pavel si vzal spacák, přijel do Prahy a já jsem to udělal taky," říká Malátný. "Lidi nám někdy dávali najevo, že jsme přišli zvenku, ale žádný tragický zážitek z toho nemám. Spíš to byl počáteční handicap. Venkovským komplexem jsme nikdy netrpěli," vzpomíná bubeník Pavel Grohman. Na rozdíl od Pražáků také znali pocity nálady venkovské hospody - to se jim při koncertních šňůrách hodilo.
Stálou práci našli jako herci.
"Hráli jsme v Divadle Labyrint, které však zavřeli. Od té doby děláme jenom hudbu," říká Malátný. Divadlo opustili zrovna ve chvíli, kdy už věděli, že je muzika uživí. Sezení na dvou židlích bylo náročné: podnikali přejezdy z divadelního představení na koncerty a naopak. "V květnu 1996 jsme v pět hodin hráli v Brně jako předkapela Chucka Berryho a o půl osmé jsem měl v Praze představení. Stihli jsme oboje," vzpomíná vystudovaný herec Malátný. Divadelní zkušenosti jim prý v hudbě moc nepomáhají. "Měli bychom být co nejpřirozenější. Ale něco přece jenom využijeme: čtyři roky nás ve škole učili zpívat a mluvit před lidmi." Během let se sestava Chinaski měnila. Někteří muzikanti, jako baskytarista Luděk Adámek, jim pomohli, ale v kapele nezůstali, nicméně pozvedli ji výš. S příchodem mladších hráčů, zvláště Adámkova následovníka Adama Stivína, začala i nová etapa a kapela se pohnula kupředu. "Kdyby kluci nepřišli, tak jsme možná ve Sportovní hale hráli s Hudbou Praha poslední koncert," říká Grohman. Někdejší legendu Chinaski často provázeli jako předkapela.
"Koncerty se stále více podobají party, kde člověk slyší různé styly, zvuky nebo trendy. Není to rock'n'roll od začátku do konce ani house, ale mix - a to děláme i my," popisuje Grohman současné směřování kapely.
Když se sejde všech pět členů Chinaski, odpovídají na otázku, co poslouchají, velmi rozdílně.
"Já to považuji za výhodu. Jako celek směřujeme k rytmu a věřím, že i k dobrým textům. Naším ideálem je taneční písnička, kterou si člověk s chutí poslechne," dodává Grohman.
"Na domovský Jičín stále držíme, ačkoli žijeme už deset let v Praze. Nejdůležitější asi bylo, že jsme se pro to rozhodli, i když jsme v Praze neměli kde bydlet a neměli jsme tady co dělat. Pavel si vzal spacák, přijel do Prahy a já jsem to udělal taky," říká Malátný. "Lidi nám někdy dávali najevo, že jsme přišli zvenku, ale žádný tragický zážitek z toho nemám. Spíš to byl počáteční handicap. Venkovským komplexem jsme nikdy netrpěli," vzpomíná bubeník Pavel Grohman. Na rozdíl od Pražáků také znali pocity nálady venkovské hospody - to se jim při koncertních šňůrách hodilo.
Stálou práci našli jako herci.
"Hráli jsme v Divadle Labyrint, které však zavřeli. Od té doby děláme jenom hudbu," říká Malátný. Divadlo opustili zrovna ve chvíli, kdy už věděli, že je muzika uživí. Sezení na dvou židlích bylo náročné: podnikali přejezdy z divadelního představení na koncerty a naopak. "V květnu 1996 jsme v pět hodin hráli v Brně jako předkapela Chucka Berryho a o půl osmé jsem měl v Praze představení. Stihli jsme oboje," vzpomíná vystudovaný herec Malátný. Divadelní zkušenosti jim prý v hudbě moc nepomáhají. "Měli bychom být co nejpřirozenější. Ale něco přece jenom využijeme: čtyři roky nás ve škole učili zpívat a mluvit před lidmi." Během let se sestava Chinaski měnila. Někteří muzikanti, jako baskytarista Luděk Adámek, jim pomohli, ale v kapele nezůstali, nicméně pozvedli ji výš. S příchodem mladších hráčů, zvláště Adámkova následovníka Adama Stivína, začala i nová etapa a kapela se pohnula kupředu. "Kdyby kluci nepřišli, tak jsme možná ve Sportovní hale hráli s Hudbou Praha poslední koncert," říká Grohman. Někdejší legendu Chinaski často provázeli jako předkapela.
"Koncerty se stále více podobají party, kde člověk slyší různé styly, zvuky nebo trendy. Není to rock'n'roll od začátku do konce ani house, ale mix - a to děláme i my," popisuje Grohman současné směřování kapely.
Když se sejde všech pět členů Chinaski, odpovídají na otázku, co poslouchají, velmi rozdílně.
"Já to považuji za výhodu. Jako celek směřujeme k rytmu a věřím, že i k dobrým textům. Naším ideálem je taneční písnička, kterou si člověk s chutí poslechne," dodává Grohman.
