"Připadám si trochu jako politici, kteří prohlašují, že odejdou, jen proto, aby na sebe upoutali pozornost," žertuje a dodává: "Je to pikantní, ale budu se skutečně loučit ve hře Odcházení."
V Národním divadle měla nedávno premiéru Babička Boženy Němcové, kde hrajete titulní roli. Prý jste se tak chtěla loučit s jevištěm. Ale teď přichází ještě jedna babička, tentokrát v Odcházení...
Je to jinak, já už od inscenace Tři životy říkám: podtrženo, sečteno, končím. Jenže s Babičkou Němcové za mnou přišel šéf Michal Dočekal a řekl mi, že to je role, která se neodmítá. Božena Němcová je figura, která mě celý život zajímá. V sedmnácti jsem začínala za války tak, že jsem četla Babičku. Za totality mi František Pavlíček do bytového divadla napsal drama o Němcové Dávno, dávno již tomu – Zpráva o pohřbívání v Čechách. Takže Babička je skutečně příležitost, která se neodříká. Havel mi zase před jednatřiceti lety slíbil s jinými kamarády dramatiky, že mi napíše text do bytového divadla. Nakonec na to nedošlo, takže teď na mě znovu pomyslel.
Měl u vás dluh.
To nevím. Ale moc se na to těším, protože hraju babičku intelektuálně opotřebovanou a lehce ujetou. Víte, co je zajímavé? Že budu hrát znovu matku Honzy Třísky. V Divadle za branou jsem v krásném Krejově představení Krále Oidipa již jednou jeho matku hrála. On byl Oidipús, já Iokasté. Jenže tenkrát jsem ještě mohla ztvárnit jeho ženu a zároveň jeho matku, dneska už jen tu stařenku.
Co byste na to řekla, kdyby vám v 70. letech někdo předpověděl, že si jednou zahrajete ve hře Václava Havla?
My jsme takhle vůbec nepřemýšleli. Mysleli jsme jen na to, abychom to všechno vydrželi a se ctí obstáli. Spolu s Krylem jsme věděli, že "tahle noc nebude krátká".
Lístky na Odcházení
|
Nemrzí vás, že se Odcházení nebude hrát v Národním divadle, jak se s ním původně počítalo?
Je to osud, má to asi tak být. Do Národního divadla by Odcházení ve smyslu dramaturgickém patřilo, ale Arše bude taky slušet. Už dlouho jsem věděla, že mám v Odcházení hrát, hru jsem četla jako jedna z prvních. Když to nedopadlo v Národním a po hře sáhlo Divadlo na Vinohradech, počítala jsem s tím, že přece jen hrát nebudu, protože si roli divadlo obsadí někým ze svého souboru. Když nakonec přišla Archa, tak to bylo jasné.
Jak se vám po přečtení Odcházení líbilo?
Havlovy hry miluju, řvu u nich smíchy. Odcházení pokládám za znamenitou hru, ve které Havel využívá nadhledu, který má nejen nad sebou a politickou domácí scénou, ale i nad světovým děním. Hra je pevná skladbou a musí být hrána velmi přesně. Jsem na to zvědavá, protože jsem Havlovy hry dosud znala pouze jako divák. Patřím však ke generaci, která má ráda přesné divadlo. A David Radok je také velmi přesný režisér.
Počítá se s vámi také ve filmové verzi Odcházení?
Ano. To má dělat Jaroslav Brabec, což je režisér, se kterým jsme si padli do noty. Měla bych však předtím natočit ještě jeden film, ale zatím o něm nemohu mluvit. V mém životě už to tak chodí, že buď není nic, nebo všechno najednou. Říkám, že jsem těžce pracující stařena. Ale jsem za to vděčná, protože v mém věku už jinou radost nemáte než dělat to, co vás baví. A mě hraní baví. Asi proto, že jsem měla dvacetiletou pauzu. Nestihla jsem se hraním unavit.
