Jasně, Michal Malátný v kožené bundě může na mnohé působit až nepatřičně. Jako by si na rockera tak trochu hrál. Ale energie, která v pátek z pódia na brněnském výstavišti sálala, nebyla žádná kašírka.
Jsou Chinaski vzor 2018 lepší, nebo horší než před rokem? Jsou jiní. Největší kontroverzi nakonec způsobuje onen rozchod po mnoha letech a hlavně jeho nepříliš šťastná komunikace. A možná obecná nechuť v konzervativním Česku přijímat novinky. Ale existují kapely, které mění image s každou novou deskou, tak proč by si jednou za dvacet let nemohli stylovou změnou projít i Chinaski.
Navíc se zdá, že publiku na brněnském Létofestu byly nějaké nové aranže vlastně ukradené. Lidé dostali hity, za kterými přišli. Texty se nemění a dav si je s kapelou ochotně zazpíval.
A jak tedy Chinaski v nové sestavě znějí? Je to rozhodně kytarovější a energičtější podání, na druhou stranu chybí hudební barvitost, kterou měla kapela původně, a u některých písní, jako je třeba Stížnost, se v aktuálním obsazení trochu ztrácí dynamika. Když například ve slokách v písni Řítím se do pekla kytary nehrají, je to příjemné osvěžení.
Punčocháče už nepůsobí jako žánrový úlet, ale jsou logický vyústěním koncertu, skvěle působily i skladby jako Zadarmo nebo Stejně jako já.
V písni 1970, hlavně v jejím závěru dechy najednou chybí a zbylo jen tvrdé bušení do kytar. Láska a hvězdy však o původní zvuk nebyla ochuzena a party odejitých členů hrál klávesista Jan Steinsdörfer. A ve Víně dává kapela původní dechy „na hubu“. Takže úplné odstřižení od minulosti se taky nekoná.
