Paloma Pedrero - foto 1

Paloma Pedrero - foto 1 - Španělská dramatička Paloma Pedrero. | foto: Petr Novotný, MF DNES

Chci dávat naději, říká španělská dramatička

Prchavá setkání, která změní celý život - to je téma, o kterém často píše španělská dramatička a herečka Paloma Pedrero. Nyní přijela do Prahy na obnovenou premiéru svých aktovek Noci letmé lásky, jež pojednávají právě o těchto "jepičích vztazích" mezi mužem a ženou. Inscenaci ode dneška hraje Studio Dva v Dejvickém divadle.

Autorka příliš nenaplňuje představu o "typické" temperamentní černovlasé Španělce. Na setkání v Divadelním ústavu, který nedávno Noci letmé lásky vydal knižně, působila jako přívětivá klidná dáma, která nezvyšuje hlas. A to ani když se zlobí - třeba na mladé španělské herce. Ti podle ní svévolně upravují repliky v jejích hrách, a komolí tak vyznění postavy. O něco shovívavější je Pedrero na režiséry: "Když se režisér do textu zamiluje, je to na výsledné inscenaci poznat, ať už dopadne jakkoliv. Ale vím, kde je autorovo místo - ráda s režiséry diskutuji, konečné slovo však má nakonec vždy tvůrce inscenace."

Noci letmé lásky jsou jednoaktové divadelní povídky, které se odehrávají vždy v noci a jejichž hlavními hrdinkami jsou ženy. První aktovku napsala Pedrero v roce 1992 a madridská premiéra se setkala s velkým úspěchem, který autorku vyprovokoval k dalšímu pokračování, byť s jinými hrdiny. Celý soubor nyní obsahuje šest kusů, v Praze se pod titulem Noci letmé lásky hrají čtyři z nich.

"Čím jsem starší, tím jsou ty aktovky optimističtější. První končí smrtí a jedna z posledních naopak vypráví o týrané ženě, která pomocí jednoho nočního setkání najde odvahu postavit se domácímu násilí. Pořád víc potřebuji, aby si divák odnášel naději," říká k tomu Pedrero.

"Noční aktovky" si získaly ve Španělsku takovou oblibu, že řada dramatiků začala od Pedrero opisovat; vznikly soubory her, ve kterých se takhle letmo setkávají nejen mladí lidé, ale také střední generace, a nakonec i staříci a stařenky. "Neberu to jako plagiát, pro mě je to pocta," usmívá se Paloma Pedrero. Tím spíše, že prorazit ve španělské "machistické" společnosti je podle ní pro ženu-dramatičku pořád těžké: "Průlom nastal v osmdesátých letech. Do té doby ženy psaly dramata tajně po nocích bez šance, že budou někde uvedena. Od dob frankismu společnost učinila obrovský pokrok, ale i v divadelním světě pořád existují muži typu macho."

Navíc míní, že ženy nejsou tak průrazné, neumějí své dílo prodat jako muži - ale na druhé straně mají pro drama zvláštní cit: "Dovedou lépe než muži postihnout emoční vrstvu postavy."