Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chci být veselý, když to chci já sám

aktualizováno 
O novém filmu Nuda v Brně se šíří, že je to čirá komedie o sexu. Ale Miroslav Donutil, který tu má nečekanou roli, vidí ve snímku i smutek, vypráví prý o tom, že „mladí by tak mohli, a nejde jim to, staří by uměli, ale nemůžou, taky jim to nejde“. Jaké přání má před úterní premiérou? „Aby mladí přijali Nudu v Brně za svůj kultovní film,“ říká Donutil.

Vaší roli z Nudy v Brně se říká lákavý protiúkol. Vy, tedy herec úspěšný a známý, tu představujete herce neúspěšného a neznámého.
Nebyl to jediný důvod, proč jsem ji vzal. Líbil se mi scénář. To je mé pravidlo, nerozhoduje, jde-li o roli hlavní či vedlejší, buď ji dělat chci, nebo ne. Druhá věc je, zda se zdaří výsledek, to už je život. Ale Nuda v Brně byla láska na první pohled.

Navíc tu hraje vaše milované Brno...
Jistě, i když pro mě v Brně nikdy nuda nebyla, naopak, v Divadle Na provázku jsem prožil nejkrásnější léta, a protože jsme dost cestovali, po návratu nám Brno připadalo vzácné. Bývalo kulturní baštou, kde existovalo, co mi teď v Praze chybí: v jedné kavárně jsme se scházeli všichni, herci, malíři, spisovatelé, sportovci. Snad se něco podobného začíná rodit v pražské kavárně mé ženy, už sem chodí režiséři Jan Němec a Tomáš Vorel, potkal jsem tu výtvarníka Jana Kristoforiho s textařem Pavlem Vrbou. A já tam točím rozhlasový pořad Nedělní šálek kávy, kam si zvu hosty, muzikanty napříč žánry, od opery přes rock k folku. To vám je zajímavá branže, ti hudebníci, objevují mi úplně jiný svět.

Vždyť vy taky zpíváte, v novém filmu se dokonce pokoušíte o píseň Maria z muzikálu West Side Story. To bylo už ve scénáři?
Ne, hodně věcí vznikalo až na místě. S režisérem Vladimírem Morávkem se známe léta, Na provázku začínal, a dělat s ním, to je vždy nádherné dobrodružství. Zná jen buď - nebo, nikdy váhavý průměr, jeho věci buď milujete, nebo odsoudíte. Ve scéně, kde coby opilý zpívám v tramvaji do mobilu, mi dal volnou ruku, dvacet minut jsem zkoušel na danou situaci různé polohy, a co tam nechal, je jeho volba. My už si rozumíme na mrknutí oka.

Ptám se proto, že jsem si vzpomněla na vaši slavnou muzikálovou éru s Baladou pro banditu. Nechtěl byste se k muzikálu vrátit?
Určitě by to šlo, ale nemám potřebu účastnit se produkcí, které zrovna existují. Několikrát mi roli v muzikálu nabídli, jenže nemohu přistoupit na systém četných repríz, jako člen činohry Národního divadla jsem vytížený. A pak, mě zajímá typ muzikálu jako Balada pro banditu nebo Pohádka máje, který se nespoléhá jen na muziku a show, ale také na herectví. Takových dnes moc není. Měl jsem dělat s Jozefem Bednárikem muzikál Devět podle Felliniho 8 1/2, hudebně těžký, dějem nádherný, ale krachlo to.

Recenzi k filmu  Nuda v Brně najdete ZDE.

V Nudě v Brně se mihnou jména některých kritiků. Je to taktické?
Nevím, ptejte se režiséra, ale nemyslím, že je to důležité. Jde spíš jen o malé ťuknutí do vás, kdo rozhodujete o bytí a nebytí.

Vy si vážně myslíte, že kritika diváky ovlivní?
Málo platné, spousta lidí pořád věří, že co stojí v novinách nebo v televizi, je pravda. Sám v debatách slýchám jako argument - Říkali to v televizi! Dříve to bylo obráceně, jakmile se něco oficiálně nelíbilo, každý si řekl: To musím vidět. Dneska lidi čtou málo, noviny jen prolétnou, ale na kultuře a na sportu se všichni zastaví, vytrhnou z článku dvě tři věty a usoudí: Aha, to asi bude blbý. Přitom některé věci jsou nehodnotitelné.

Například?
Televizní Silvestr. Nikde na světě ho nedělají, jen my se každý rok snažíme, aby byl nejlepší, ač nejlepší být nemůže už ze své podstaty. Vždy jsem odmítal v Silvestru vystupovat, zbytečné se mi zdají i silvestrovské sestřihy mých pořadů. Představa silvestrovského večera coby oslavy humoru je scestná, já chci být veselý, když chci sám.

Přesto bývá vaše jméno spojováno s televizní zábavou.
To je pro mě zásadní věc. Pořady, které dělám v ČT, nepovažuji za estrády, nýbrž naopak za alternativu oné třeskuté zábavy na konkurenčním programu. Teď třeba vysílali můj pořad Na kus řeči proti volbě Miss, čímž jako by ho spláchli do kanálu. Mimochodem, já jsem jednou v porotě Miss byl, abych to viděl zblízka.

A stačilo vám to?
Stačilo. Chtěl jsem to zažít, dostal jsem lekci z výroby krásy.

Nicméně váš pořad Na kus řeči diváci za zábavný pokládají.
Cyklus Na kus řeči se letos v prosinci uzavře, tím končím s televizní zábavou. Řekl jsem už vše, co jsem chtěl. Ještě rok budu jezdit po městech, někdy v té době by se měl završit milion prodaných nosičů mých nahrávek,  v prosinci 2004 ukončím tisící reprízou i zájezdy. Tím tuhle kapitolu definitivně uzavřu.

Nezačne se vám po dialogu s diváky stýskat? Třeba v roce 2005?
Stýskat se mi možná bude, ale dál to dělat nechci. Říkám tomu, že jsem už „vyvykládaný“. O peníze mi nikdy nešlo, začínal jsem s podobným pořadem ve Viole za tři stovky, i když bylo příjemné, že později zaplnil velké sály. Pokud jde o popularitu, největší slávu jsem beztak zažil v Brně, tam jsme nemohli vyjít na ulici. Teď je to popularita jiná, decentní, ve stylu „vážený Mistře“.

Dobrá, ale co budete bez svých vypravěčských pořadů dělat?
Práce mám dost v divadle i ve filmu, snad bude i v roce 2005. Dotáčím Želary, pak dělám s Dušanem Kleinem třídílný televizní film podle Faladova románu, Bankrotáře se Zdeňkem Zelenkou...

Je pravda, že na Bankrotáře jste zkoušel sehnat více peněz?
Ano, a odnesl jsem si zkušenost, že herec má hrát. Spousta frajerů toho naslibuje, a když dojde na věc, cuknou. Slovo drží málokdo. Oslovil jsem pár starých známých, jediný slib dodržel. Alespoň už vím, jak to mají lidé, kteří shánějí peníze na filmy, těžké. Nerozumím, proč místo na filmy cpou notoricky známé firmy peníze do notoricky známých reklam na notoricky známé výrobky.

Nuda v Brně asi taky neměla bohaté mecenáše?
Když to maličko přeženu, nedostal jsem nic, ostatní taky ne. Jsme závislí na tom, kolik lidí přijde do kina, honoráře by šly až z tržeb, ale kvůli nim jsme to nedělali. My jsme to dělat chtěli. I proto, že tu hraje řada skvělých herců, které nikdo nezná.

Umíte si představit svou roli naruby? Myslím ten případ, že by naopak neúspěšný herec okresního typu hrál hollywoodskou hvězdu?
Představit si to umím, otázka je, kdo určí, kdo je neúspěšný. Já to určit nedovedu. Mít úspěch znamená potkat ve správný čas na správném místě správné lidi a ukázat se v televizi. Ale bezpečně vím, že po republice pracuje spousta vynikajících herců, kteří příležitost nedostali, a já je obdivuji. Neběhají po ulicích a nežádají zvýšení platu, na rozdíl od těch, co berou třikrát víc

 

Miroslav Donutil

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Svět podle Daliborka - vystřižená scéna Tygr se lvem
VIDEO: Bílá rasa, bílá rasa. Podívejte se na vystřiženou scénu od Klusáka

Ne všechny záběry, které režisér a dokumentarista Vít Klusák pořídil během natáčení snímku Svět podle Daliborka, také použil. Jedním z nich je i situace...  celý článek

Z filmu Dunkerk
Dunkerk nemusel nikdy vzniknout. Christopher Nolan přemlouval Američany

Pro Evropu zásadní moment druhé světové války, pro Američany téměř bezvýznamná událost. Tím byla evakuace spojeneckých vojsk z francouzského přístavního města...  celý článek

Trailer k filmu Sněhulák
VIDEO: Harry Hole míří do kin. Jo Nesbo a jeho Sněhulák jsou tu

Mistr severské krimi Jo Nesbo před deseti lety napsal román Sněhulák. Ten se nyní dočkal i filmového zpracování. Oblíbeného, avšak problematického detektiva...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.