Jedno se druhému sólovému počinu Noela Gallaghera nedá upřít – není to prvoplánová nahrávka. Starší ze dvou bratří, kteří patří k největším prudičům britské populární hudby, se na něm nehoní ve stínech za někdejší slávou Oasis.
Se svou autorskou výbavou a rukopisem spíš prozkoumává nová teritoria podobným způsobem, jako to na svých sólovkách dělá třeba Paul Weller, který proslul s formací The Jam.
Přestože základním Gallagherovým nástrojem zůstává kytara, dovede se propadnout až do překvapivě meditativních, hypnotických a místy až psychedelických poloh, které skvěle reprezentuje skladba The Right Stuff.
Představa rockového poloboha, který proslul na ostrovech dnes už zlidovělými popěvky z desek Definitely Maybe a (What’s The Story) Morning Glory?, jak se ve studiu dává unést rytmy perkusí a svou hudbu nechává ponořit do saxofonového sóla, působí bizarně. Podobně jako když dechy podporují kytarové riffy ve skladbě Do The Damage. Ale i v takových zákoutích se Noel Gallagher na Chasing Yesterday pohybuje s neodolatelnou floutkovskou samozřejmostí.
Chasing YesterdayNoel Gallagher |
Je přitom patrné, že spousta z nových písniček vznikla samovolně, se snahou prozkoumat nové polohy. A že kdyby o trochu víc chtěl a snažil se, byl by Noel Gallagher schopen poskládat na desku hit za hitem. Svědčí o tom především první singl In The Heat Of The Moment, jenž má jeden z těch zabijáckých refrénů, které se nedají smazat z paměti. Je to povedená deska. I když by na ní výrazných momentů mohlo být víc.
