Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští herci do Hollywoodu

  0:06aktualizováno  0:06
Jednou z největších senzací letošního karlovarského festivalu se stal hollywoodský thriller Patnáct minut. Za normálních okolností by takový film zřejmě prošuměl, ale v tomhle hrál jednu z hlavních rolí český herec Karel Roden – a to dokonce větší než slavný Robert DeNiro. V současné době se v našich kinech promítá německý film England!, který je zase pozoruhodný především tím, že v něm hraje Anna Geislerová. Povědomých tváří bychom v zahraničních filmech našli v poslední době docela dost. Jakým způsobem se mohou čeští herci dostat do světa?
15 minut - foto 2

15 minut - foto 2 - Z filmu 15 minut. | foto: Space Films

Zůstat doma
„Je velký rozdíl v tom, jestli  naši herci hrají v zahraničních filmech, které se natáčejí u nás nebo v cizině," upozorňuje Jessica Horváthová, majitelka největší castingové agentury u nás Cine-Jessy. „Dostat roli ve filmu, který se natáčí tady, je mnohem snazší. Zahraniční tvůrci si přivezou hlavní profese a představitele hlavních rolí a zbytek štábu i obsazení se shání tady."

Právě obsazení filmu vhodnými herci je úkolem profese zvané cast director a castingové agentury. V obojím je Jessica Horváthová uznávanou profesionálkou. Její agentura se podílela asi na stovce zahraničních filmů, v posledních letech spolupracovala na filmu Z pekla s Johnym Deppem, na Hardtově válce s Brucem Willisem či na televizní sérii příběhů s komisařem Maigretem v podání Bruna Cremera.

V posledních deseti letech se totiž  Česko stalo rájem zahraničních filmařů a posledních pět let se tu natáčejí dokonce i hollywoodské velkofilmy. Hlavně proto, že je to u nás levnější. Dalším důvodem je však i to, že zahraniční filmaři jsou u nás spokojeni s úrovní filmařských profesí, které si tu najímají. A jsou spokojeni i s herci.

„Často se stává, že filmaři z ciziny požadují i na úplně malé role špičkové české herce. Ty role jsou tak malé, že je těžké herce vůbec přesvědčit, aby na konkurz přišli," říká Horváthová. „Producenti, kteří se sem opakovaně vracejí, na tom však už netrvají. Vědí, že stejnou službu jim může udělat i herec, který není příliš známý. V zahraničí je to totiž jedno, sláva českých herců končí v Chebu."

Ani v případě, že se film natáčí v Čechách, v něm český herec skoro nikdy nedostane hlavní roli – o těch je rozhodnuto dávno předem. Ale může se stát, že namísto pěti se v něm nakonec objeví téměř sedm desítek českých herců v menších rolích. Záleží to jen na šikovnosti castingové agentury. A samozřejmě na ochotě českých herců.

„Pracovat se zahraniční produkcí je vždycky přínosné především v tom, že se člověk potká s lidmi, které by jinak nepotkal a zahraje si, co by si jinak nezahrál," shrnuje důvody mnoha z nich Bořivoj Navrátil, který hrál v německém, americkém a dokonce japonském filmu. Ten pro něj byl dvojnásob zajímavou zkušeností. „Japonské tempo je ještě vyšší než u jiných západních produkcí. Navíc vyžadují velmi expresivní herectví, takže i do obyčejné věty je nutné vložit spoustu emocí."

Nezanedbatelné je i finanční hledisko. „Honorář za větší roli v českém filmu je asi stejný jako za dva až tři natáčecí dny u německé produkce. Ani pracovní podmínky se většinou nedají srovnat. V českém filmu by totiž člověk hrál i zadarmo, většinou jen proto, že to opravdu chce dělat a produkce na to trochu hřeší," říká Vladimír Marek, který hrál například v německém filmu Bunkr.

Ještě jiný důvod má Anna Geislerová, která patří mezi naše herečky s nejvyšší šancí prosadit se v cizině. Prý jí vyhovuje, že zahraniční režiséři obvykle neznají její předchozí práci a přistupují k ní nezatíženi konkrétní představou. "Jsem pro ně jen materiál, to je dobře," říká. "Také proto jsou mé role v zahraničních filmech dost odlišné od těch tady."

Náhoda

Většina herců, kteří kdy hráli větší úlohy v zahraničních filmech, se shoduje, že v tom sehrála roli náhoda. Například právě Anna Geislerová získala svou první zahraniční roli v seriálu Mladý Mussolini, kde hrála po boku tehdy ještě neznámého Antonia Banderase, jako šestnáctiletá, přestože jí scénář předepisoval osmadvacet let.

"Režisér pořád nemohl nikoho najít, až nás paní Karasová z Czechoslovak Models vzala na přehlídku, kde Aňa tehdy náhodou chodila po molu," vzpomíná Jessica Horváthová. "Řekl tehdy, to se trochu vycpe a uvidíme," směje se Geislerová. Do filmu England! ji režisérovi doporučil někdo, kdo náhodou na festivalu viděl Návrat idiota. 

Také Miroslavu Táborskému přinesla jeho zatím největší úspěch na mezinárodním poli náhoda. Do filmu Dívka tvých snů režiséra Fernanda Trueby dělal konkurs na menší roli. Trvalo to pět minut a nevyspalý herec se ani nijak nestresoval. Za týden mu režisér volal, jestli by byl ochoten učit se španělsky. "Naše jednání se asi třikrát skoro úplně zasekla a vypadalo to, že z toho nic nebude. Teprve mnohem později jsem se dozvěděl, že režisérova asistentka tady v Čechách měla pokyn získat mě stůj co stůj," říká Táborský.

Náhoda však přeje připraveným, to není jen pořekadlo. Právě Miroslav Táborský postupně získával zkušenosti v malých, jedno či dvoudenních rolích. Za posledních deset let natočil asi patnáct zahraničních filmů, ale jen v pěti z nich měl větší roli.

Připravená je i Jessica Horváthová. V její evidenci je asi čtyři a půl tisíce herců z Čech, Moravy a Slovenska. Jessica má nejen jejich fotografie a ví, kde a co hrají, ale zná je prý i osobně. Ví o nich to, jak jsou spolehliví, co jsou a nejsou schopní zahrát a spoustu dalších informací. Režisérovi filmu pak může doporučit ty nejvhodnější. Na příští rok chystá projekt, kterému říká Stříbrné stránky. Má to být katalog všech herců, kteří budou mít zájem se v něm objevit, a bude volně přístupný na interetu.

"Samozřejmě, že si tím sami děláme konkurenci, ale jedna věc je ty informace mít a druhá s nimi umět pracovat," krčí rameny. Pro srovnání uvádí, že podobný katalog v Londýně obsahuje fotografie a údaje o devatenácti tisících herců.

Vyjet ven

Často se stává, že castingové agentuře přijde dopis, že zahraniční produkce hledá určitý typ herce – například ženu mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety pro roli ruské agentky. Nehledá pouze u nás, ale také v Polsku, Rusku a dalších zemích. Agentura, která nemá v ruce nic než toto suché sdělení, vytipuje pět českých hereček, z nichž tři souhlasí. Jejich fotografie pošle produkci. Pokud se zalíbí, následuje zkouška na video, pozvání na casting, pak na další…

Přesně touto cestou prošel před dvěma lety také Karel Roden. Ve Spojených státech strávil dva měsíce, než se rozhodlo, že roli zabijáka Emila Slováka v akčním thrilleru Patnáct minut dostane právě on. Nakonec z toho byl film, kde český herec Roden hodně dlouho před koncem zabije hlavní hvězdu Roberta DeNira a musí společně s dalším východoevropským nováčkem Olegem Taktarovem udržet pozornost diváků. Režisér filmu John Herzfeld mu po skončení natáčení věštil slibnou hollywoodskou budoucnost.

„Bylo by to skvělé. Když už jsem se ve své kariéře dostal tak daleko, tak to nyní nechci vzdát," říká herec. Jedním dechem však dodává, že to nechce za každou cenu. „Dostávám od té doby scénáře a pozvání na castingy, jednu roli bych mohl přijmout rovnou, ale je to poněkud podivný příběh a olizovat mrtvoly nechci."

Miroslav Táborský si na nabídky nestěžuje, ale využít jich nechce. Může se totiž pyšnit prestižní španělskou  Goyovou cenou, kterou dostal za roli tlumočníka  ve snímku Fernanda Trueby Dívka tvých snů, a také španělskou agentkou, která sídlí v Los Angeles a zároveň s ním zastupuje třeba i nový objev Hollywoodu Penélopu Cruzovou. Její služby však Táborský nevyužívá.

„Úspěch tohoto filmu mi přinesl další příležitosti hlavně ze Španělska, které jsem však až na jednu nevyužil," přiznává Táborský. Je totiž kmenovým členem pražského Divadla v Dlouhé, kde hraje několik velkých rolí. „Nemůžu v divadle říct, že odjíždím na tři měsíce filmovat do zahraničí. A bohužel úspěch v zahraničí mi nepřinesl víc nabídek na filmy tady."

V čem je problém?

Českým hercům brání v mezinárodní kariéře kromě jiného právě časová vytíženost v divadlech. Pracují v  úplně jiném systému, než jaký funguje v anglicky mluvících zemích, a to je také oproti zahraničním kolegům znevýhodňuje. „Naši herci si stěžují, že netočí, ale pro většinu z nich je velký problém dát dohromady pět volných dnů," říká Jessica Horváthová.

Je to začarovaný kruh: herec nemůže dát výpověď v divadle, které mu zajišťuje minimální, nicméně pravidelný příjem a navíc většinu českých herců opravdu baví, a začít obcházet castingy. Zároveň nemůže věnovat dva měsíce natáčení, když už nějaká role vyjde, protože hraje v divadle.

Dalším handicapem, který už není v posledních letech tak velký, je jazyková vybavenost. „V Čechách a na Slovensku je asi deset tisíc herců a jen pár desítek se systematicky učí jazyky, ale protože jsou muzikální, dovedou si zapamatovat text i v jazyce, který neovládají," říká Jessica Horváthová.

Miroslav Táborský ještě před natáčením Dívky tvých snů souhlasil s tím, že se bude učit španělsky. Nakonec z toho byla role tlumočníka ze španělštiny do němčiny. Ani jedním z těchto jazyků ve skutečnosti nemluví. Jeho následující film byl ve španělštině.

„Je to velká příprava. Musím se text naučit tak dokonale, až se mi vybavuje naprosto automaticky a já se můžu soustředit na hraní. Nechávám si svou roli nahrát, všechno konzultuji s rodilým mluvčím. Musím navíc proniknout i do stavby jazyka, abych věděl, kde se má udělat například významová pauza," vypočítává. „Je to namáhavé, ale zároveň s jazykovou přípravou se připravuji i herecky, protože když každou větu řeknu dvacetkrát nebo padesátkrát, najdu i správný výraz."

Podobnou zkušenost měla i Anna Geislerová v německém filmu England! Herečka umí velmi dobře anglicky, ale německy v té době neuměla. "Naučila jsem se svou roli, ale nedopatřením jsem nedostala scénář přeložený do angličtiny, takže jsem moc nevěděla, co se ve filmu děje. Musela jsem se vyptávat kolegů," směje se. Ke konci natáčení už však režisérově mateřštině rozuměla, i když mu odpovídala anglicky.

Karel Roden stejně jako Marek Vašut začal svou zahraniční kariéru studiem angličtiny. Vašut kromě toho studoval i herectví přímo v New Yorku. "Kromě jazykové bariéry a povinnostem v divadle však mají čeští herci ještě jednu nevýhodu: většinou chtějí být doma," tvrdí Jessica Horváthová. "Málokdo by odjel na tři měsíce nebo půl roku do Ameriky a jenom obcházel castingy. Nedovedou si představit, že by jen tak zevlovali a čekali, až se na ně usměje štěstí."

Anna Geislerová oproti tomu považuje konkurs na roli za normální součást profese. "Nesnáším je, ale chodím na ně automaticky," říká. Ani tomu, že by kvůli práci žila v zahraničí, se nebrání, i když do Ameriky nemíří. "Typově i mentálně patřím do Evropy, ne za oceán. Kdyby se něco naskytlo, šla bych okamžitě." Do Evropy se českým hercům cesta otevírá už teď snáz než do Spojených států. "A až budeme v Evropské unii, bude to ještě snazší," tvrdí Horváthová.

Je však pravděpodobné, že prosadit se i v celosvětovém měřítku je otázkou času a vůle. A samozřejmě náhody, která může potkat kohokoliv připraveného.

Čeští herci, kteří se dostali do Hollywoodu

Antonín Novotný
Předválečný představitel milovníků strávil v Hollywoodu asi rok, ale neuspěl a zklamaný se vrátil do Čech. Nedostal žádnou větší roli.
Hugo Haas
Emigroval do Ameriky před Hitlerem. Naučil se rychle anglicky a hrál v mnoha filmech, které však nezískaly větší proslulost. Postupně začal i režírovat. Nakonec se však vrátil do Evropy a dožil ve Vídni.
Jiří Voskovec
Po válce zůstal ve Spojených státech, hrál v několika slavných filmech (například Dvanáct rozhněvaných mužů), ale hvězdou se nestal.
Jan Tříska
Emigroval do Spojených států v 70. letech. V začátcích mu velmi pomohl právě Jiří Voskovec. Hraje malé role v hollywoodských filmech.

Evropané, kteří prorazili v Hollywoodu

Arnold Schwarzenegger
Bývalý kulturista získal sedmkrát titul Mr. Olympia a třikrát Mr. World. První americký film natočil už koncem 60. let, ale proslavil ho až v roce 1981 Barbar Conan. Hrál hlavně v akčních filmech (Terminátor, Predátor, Rudé horko), ale úspěch měl i v komediích (Dvojčata, Policajt ze školky). Oženil se s neteří Johna Kennedyho Marií Shriverovou.
Antonio Banderas
Proslavil se ve filmech režiséra Pedro Almodóvara. V roce 1991 se objevil ve snímku s Madonnou v posteli a pak rychle následovaly filmy Philadelphia, Dům duchů, Interview s upírem, Čtyři pokoje, Desperado a další. Je manželem Melanie Griffithové.
Gérard Depardieu
Slavný francouzský herec se v amerických filmech objevuje pravidelně od roku 1990, kdy hrál s Andie Mac Dowellovou v Zelené kartě. Od té doby měl velké role v Dobytí ráje, ve filmu Můj táta hrdina či Bogus.
Christophe Lambert
Vyrůstal v Ženevě a poprvé hrál ve Francii. Jako syn diplomata mluvil perfektně anglicky, takže brzy dostal nabídky i z Hollywoodu. K jeho největším úspěchům patří Tarzan a tři díly Highlandera.
Jean-Claude Van Damme
Mistr Evropy v karate (1978) je posledních patnáct let hvězdou akčních a bojových filmů (Univerzální voják, Timecop, Není úniku).
Rutger Hauer
Hrál v několika holandských filmech režiséra Verhoevena, kde si ho všiml režisér Ridley Scott a obsadil ho do hlavní záporné role v dnes již kultovním snímku Blade Runner. Od té doby dostává v Hollywoodu velké role, ale většinou to jsou monstra, vrazi nebo šílenci.

Max von Sydow
Začínal jako kmenový herec režiséra Ingmara Bergmanna. V Hollywoodu hrál ve filmech Tři dny Kondora, Barbar Conan, Nikdy neříkej nikdy, Hanna a její sestry.

Cizinci v českých filmech

János Bán (Otík z Vesničky mé střediskové)
Patřil k nejlepším maďarským hercům, už když mu režisér Jiří Menzel v roce 1985 roli nabídl. Kromě Vesničky natočil zhruba třicet filmů. Dnes hraje v prestižním divadle Josefa Katony v centru Budapešti a chtěl by natočit vlastní film, pro který už napsal scénář. Vášnivý rybář je ženatý, má dvě dospělé děti, ale se ženou nežije.
Andrej Chalimon (Kolja)
Dnes už jedenáctiletý představitel oscarového Kolji se za čtyři roky od úspěšného debutu stal ostříleným hercem. Díky Koljovi se proslavil na celém světě, takže nabídek přichází spousta. Na kontě už má přes pět filmů. Natáčel v rodném Rusku, Itálii, ale také ve Venezuele. S maminkou a mladší sestrou Annou se natrvalo usadili v Praze. Chodí do školy na Letné, naučil se obstojně česky a sní o tom, že k osmnáctinám dostane od Jana Svěráka slíbeného trabanta z Kolji.
Tara Fitzgeraldová (Susan z Tmavomodrého světa)
I když měl režisér Jan Svěrák na výběr slavnější jména z anglicky mluvících hereček, rozhodl se pro méně známou, ale talentovanou Taru Fitzgeraldovou. Hrála po boku Huga Granta ve filmu Angličan, který vylezl na kopec, jejími partnery v dalších filmech byl například Ralph Fiennes či Anthony Delon. I přes četné zkušenosti s filmováním v různých koutech světa si natáčení v Česku nemohla vynachválit: "Všichni se tu ke mně chovali jako k princezně."
Labina Mitevska (Vesna ze Samotářů)
Makedonská herečka toho na šestadvacet let stihla hodně. Poprvé se objevila v roli albánské dívky Zamiry v oscarovém snímku Před deštěm, následovaly filmy Chci tě a Vítejte v Sarajevu. Kromě toho, že studuje dějiny umění na univerzitách ve Skopje a v Arizoně, zasedá v porotách řady filmových festivalů a je dokonce jednou z nejmladších členek prestižní Evropské filmové akademie. Když k nám loni přijela natáčet německý nízkorozpočtový film Náhodná známost, prozradila, že založila produkční firmu a chce se prosadit také v této oblasti.
Rober Graves (sir Winton ve Všichni moji blízcí)
V patnácti utekl z domova a toužil se stát cirkusovým klaunem. V Anglii si získal slávu rolemi ve filmových přepisech Shakespearových her (Jak je důležité míti Filipa či Sen noci svatojanské). Za film Intimní vztahy (1996) si z montrealského festivalu přivezl cenu pro nejlepšího herce.
Chantal Poullain (Královna v Šaškovi a královně, Cizinka v Kopytem sem, kopytem tam)
Proslavila ji role Královny v divadelní hře Šašek a královna, jejíž filmovou verzi natočila v roce 1988 Věra Chytilová. Ta ji obsadila také do role záhadné cizinky ve filmu Kopytem sem, kopytem tam, hrála také v Hrad z písku, Král Ubu či Vyhnání z ráje. Narodila se v Marseille v umělecké rodině. Na divadelní akademii v Ženevě absolvovala obor herectví a balet. Při studiích se seznámila s pozdějším manželem, Boleslavem Polívkou, a přestěhovala se do Československa. Chantal se intenzivně věnuje divadlu a charitativní činnosti, je ředitelkou Nadace Archa Chantal, která se snaží zlepšit prostředí v dětských odděleních nemocnic.
Olaf Lubaszenko (Jura Baran v Je třeba zabít Sekala)
Je synem dvou slavných polských herců, snad i díky tomu stál poprvé před kamerou už ve třinácti. Proslavil ho Krátký film o lásce a od té doby účinkoval v desítkách snímků. Věnuje se také režii a účinkuje v muzikálu Metro. Při premiéře Je třeba zabít Sekala řekl o své roli: "Hrdinové mají být cizí, divní lidé, jako z jiné planety. A tak jsme je hráli." Za roli Jury Barana získal v roce 1998 Českého lva. Přestože je v Polsku filmovou hvězdou první velikosti, vystupuje skromně a nerad o sobě mluví. S kolegou Boguslawem Lindou, který ztvárnil roli statkáře Sekala, se v legraci rádi dobírají, kdo z nich se v Polsku těší většímu zájmu fanynek.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z příprav snímku Hebtyl
Po Krysácích přijde Hebtyl. Do vesnice, kde je sprostý lid ještě sprostší

Hodně animovaná a trochu hraná bláznivá komedie s písněmi. Tak říká Cyril Podolský, tvůrce večerníčku Krysáci, chystanému projektu Hebtyl.  celý článek

Příběh letiště Praha - Ukázka
VIDEO: Když v letadle točili pivo ze sudů a drůbež měla první třídu

Ruzyňské letiště získalo věhlas hned při svém založení v roce 1937, kdy dostalo zlatou medaili na Výstavě umění a techniky v Paříži. Osmdesáté výročí...  celý článek

Film o filmu Valeriana
VIDEO: Mají tam OSN i Wall Street, líčí Luc Besson svět svého komiksu

Celý život jsem na to čekal a dal do toho vše, tvrdí kultovní filmař Luc Besson o snímku Valerian a město tisíce planet, který do kin přijde 20. července. Ve...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.