První dobrá zpráva: nejde o "euroguláš", tedy mezinárodní směs jazyků a stylů prodávající účelově bruselskou nálepku. Dva páry - v prvém přičinlivé děvče tahá zneuznaného přítele od piva, v druhém naopak slečna chodí domů později než její spolehlivý dříč - by mohly svůj tragikomický "sex ve městě" prožívat kdekoli.
Druhá dobrá zpráva: umělecké profese většiny hrdinů sice zprvu působí jako mondénní berlička, ale nutno uznat, že na výletě se osvědčí. Neboť není vděčnějšího nápadu než poslat právě městské milovníky debat o ničem a kalných rán do přírody, kde jim hrozí veslování, komáři, nefungující telefony, doprava... a tudíž i hádky.
Městečko Český Šternberk, kde dívky sentimentálně hledají školní vzpomínky a jejich nádherně otrávení partneři sní o útěku zpět do civilizace, tu "hraje" přesnou protiváhu Prahy. Navíc do mladé nálady přirozeně zapadá generace z jiného světa, manželské duo u kuchyňské televize - Jiří Lábus a Hana Maciuchová.
Třetí dobrá zpráva: jakkoli je vývoj příběhu předvídatelný a po návratu do městských kulis jeho rytmus opadne, oblíbené "hlášky" se drží na výši. Jsou vtipné, ať "zálesák Honza Nedvěd a spol. ukradli lodě" nebo se hrdina "nechce koukat na ty mezinárodní jatka", milenecké přestřelky mají přirozený jazyk i styl, a když propukne dusná žárlivost, humor nevtíravě houstne a černá. Tady se rodí herecká sóla Martina Hofmanna, nesporného objevu plátna.
Bohužel někdy je hrdinům hůř rozumět, jindy se stavba filmu rozklíží a ztěžka do soukromých hrátek vtěsnává pracovní motivy, ne každý milý trapas má stejně dobrou pointu a naopak. Nálada téhle variace na letní Jízdu kříženou Samotáři však účinkuje - a oči dívek přemílajících v noční tramvaji milostné zmatky vedou Silný kafe přímou cestou do vděčné říše generačních výpovědí, neřkuli na rotterdamský festival spřízněných "nezávisláků".
 Kaisa Elramlyová a Žán Loose ve filmu Silný kafe. |
