Bohatství je tu vidět na každém kroku a dnes už se na něm nepodílí jen ropa, ale také turistika. Není divu, že se v hlavách vládnoucích rodin šejků Spojených arabských emirátů zrodila myšlenka založit v Dubaji také mezinárodní filmový festival.
Jeho druhý ročník vyvrcholil v sobotu v nedávno vybudovaném turistickém areálu Madinat Jumeirah, který se vyznačuje překvapivým, ale působivým spojením arabského luxusu a vymožeností západní civilizace.
Pravda, nádherně vyzdobené vánoční stromy, jež se v adventním čase tyčí nejen na pestrobarevných mramorových dlaždicích monumentálních prostor výstavných hotelů obkroužených kanály ve stylu Benátek, ale i venku nedaleko mořského břehu, působí při teplotě 26 stupňů Celsia ve stínu poněkud absurdně.
Nicméně vstřícnost a zdvořilost početného personálu je stejně odzbrojující jako pohostinnost festivalu, zjevně disponujícího mimořádně příznivým rozpočtem. Jeho ředitel, Kanaďan Neil D. Stephenson, proto také nezapomněl každý večer ve slavnostně vyzdobeném obrovském sále kina Madinat Arena - což je rozebíratelná konstrukce zbudovaná výhradně pro účel festivalu - vždy znovu děkovat patronům a sponzorům, než uvedl delegaci k jednotlivým filmům.
Největší hvězdou galaprogramů byl americký herec Morgan Freeman. Nutno dodat, že novinka, s níž přijel, byla o mnoho slabší než film, k němuž loni přijal pozvání do Karlových Varů. Naštěstí pro slavného herce se hrál v Dubaji také starší oscarový Řidič slečny Daisy a nakonec i v letošním filmu Davida J. Burkeho Edison dokázal Freeman jako jediný z představitelů dát své postavě rysy věrohodnosti.
Pokud jde o hvězdy, neměl festival nouzi o známá jména indického Bollywoodu a samozřejmě arabského filmového světa. Právě orientace na indickou kinematografii a filmy tvůrců arabského původu tvoří specifický rys festivalu, který si vytkl za jeden z hlavních cílů tvořit most mezi kulturami Východu a Západu.
Sekce Arabské noci, Arabské krátké filmy, Dubajské objevy, a dokonce sekce věnovaná počínajícím kinematografiím Emirátů, stejně jako odborné debaty o arabské filmové kultuře a odmítání fundamentalistického pojetí islámu, by mohly napříště zajistit prozatím nesoutěžní dubajské přehlídce důstojné místo v dnes již příliš četné rodině světových festivalů.
Na festivalu přitom nechyběla ani významná díla ze současné světové produkce včetně vítězných filmů z letošního Berlinale či Cannes. Zadostiučiněním pro českou tvorbu může být fakt, že v nevelké sekci dokumentů byl uveden Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka - a to jako jediný příspěvek z exsocialistických kinematografií v celém programu obsahujícím stovku titulů.
