Roman Ondák vytvořil pro letošní bienále sochařskou instalaci Loop, která ideálně konvenuje s hlavním tématem celého bienále a centrální expozice – tím je letos Making Worlds, tedy Vytváření světů.
Ondák ve své expozici vytváří dokonalý paralelní svět, v němž demonstruje vztah mezi skutečností a uměním.
Příroda v ateliéru
"Lesopark mezi výstavními pavilony se vší jeho zelení, keři, stromy a cestičkami, tedy tuto realitu Ondák přesunul dovnitř pavilonu tím, že v něm vytvořil přesnou repliku. Můžeme to chápat i jako kontinuální pokračování exteriéru v interiéru vyhrazeném pro umění. Chodník vedoucí do pavilonu bez jakéhokoli náznaku změny situace prochází na jedné straně do budovy, pokračuje skrze ni a na druhé straně z ní vychází," shrnuje výtvor kurátorka Ondrákovy výstavy Kathrin Rhombergová.
Bez umělecké manipulace tak Ondák vnější svět "překlopil" v ten umělecký. V benátském Giardini di Castello zmnožil realitu a dovnitř bílé krychle výstavního prostoru českého a slovenského pavilonu "zasadil" venkovní svět.
"Je to realita o sobě a pro sebe. A teprve když ji tímto způsobem označíme za umění, upozorníme na ni, uděláme z ní těžiště divákova zájmu," vysvětlil ve své recenzi Blake Gopnik z Washington Post.
Žilinský rodák Roman Ondák, který je považovaný za jednoho z nejznámějších slovenských umělců, vystavoval už i v londýnském muzeu Tate Modern a v newyorském Muzeu moderního umění. Benátského bienále se účastnil už před šesti lety, v letech 1996 a 2000 se objevil i na přehlídce Manifesta.
Umělec, kterému je rozumět
I přes původní protesty vůči způsobu jeho nominace (Ondáka nominovala vloni na podzim mezinárodní komise, když předtím posoudila práce třinácti přihlášených umělců a žádného z nich nevybrala) bylo jasné, že je to pro český a slovenský pavilon bez diskusí správnou volbou.
Hlavním argumentem pro výběr Romana Ondáka na letošní bienále byl fakt, že jeho dílo "hovoří mezinárodním jazykem", jak řekl galerista Jiří Švestka. Zdá se, že takový jazyk je víc než srozumitelný.
