Každoročně si profesionálové na celém světě lámou hlavu, jak udělat ceremoniál rozličných výročních cen důstojně a přitom zábavně. Možná by jim pomohlo, kdyby věděli, pro koho se vlastně vysílá.
V roce 2014 sledovalo předávání filmových Českých lvů průměrně 693 tisíc diváků, což znamenalo necelých osmnáct procent všech lidí sedících právě před obrazovkou.
Slavnostní večer loni zajímal více ženy, jejichž podíl činil přes 27 procent, než muže, kterých byla pětina. Výraznou převahu v televizním publiku Českého lva měla nejstarší generace, z lidí ve věku nad 65 let si přenos filmového svátku vybralo téměř 37 procent. A skoro třetinu fanoušků českého filmu tvořili diváci s vysokoškolským vzděláním.
Smutné počty
Otázka je, nakolik se televizní publikum Českého lva shoduje s obecenstvem filmovým. Zjevně minimálně, neboť rovnítko mezi sledovaností přenosu a návštěvností kin splňuje jediný letošní kandidát hlavní ceny, hudební pohádka Jana Svěráka Tři bratři, na niž si v roce 2014 koupilo vstupenku 660 tisíc lidí.
Ostatní čtyři snímky, které členové České filmové a televizní akademie nominovali na nejlepší film roku, následují s výrazným odstupem. Půvabnou režijní a scenáristickou prvotinu herce Jiřího Mádla Pojedeme k moři si v kině dopřálo přes 93 tisíc zájemců.
Hlavním favoritem je dopingové drama mladých atletek z totalitních časů Fair Play, které nasbíralo rekordních patnáct nominací a v kinech si připsalo skoro 75 tisíc diváků. Tragikomedie z konce světa Díra u Hanušovic, jíž debutoval divadelník Miroslav Krobot, má o dvě nominace méně, ale v kinech to dotáhla výš, bezmála na sto padesát tisíc diváků. A pětici favoritů uzavírá nedávný vítěz cen filmových kritiků, příběh mladé Romky Cesta ven; jeho bilance v loňských kinech činí čtyři tisíce diváků.
Nač vsadit
Kdo vyhraje a kdo by vyhrát měl, to jsou zpravidla dvě různé otázky. Sází se na Fair Play zejména proto, že snímek vyslali akademici už do bojů o Oscara v kategorii cizojazyčných děl – a třebaže neuspěl, vypadalo by podivně, kdyby hlasující náhle změnili názor.
Zároveň by však právě filmoví profesionálové měli rozpoznat řemeslné, přinejmenším režijní kvality Tří bratrů, přestože jde „jen“ o pohádku. A černým koněm zůstává Pojedeme k moři, vzácný úkaz loňské nabídky, který nekalkuluje se vkusem diváků ani festivalových porot. Což se cení možná nejvíce.
