Je podepsaný pod snímky jako Královna Margot nebo Intimita, ovlivnil také dějiny opery, především bayreuthskou inscenací Wagnerova Prstenu Nibelungova. Ve vídeňském Theater an der Wien nedávno s obrovským ohlasem režíroval Janáčkovu operu Z mrtvého domu.
Jak jste se vlastně dostal k Janáčkovi a jeho poslední opeře?
Náhodou. Uvést operu Z mrtvého domu napadlo intendanta milánské La Scaly Stephana Lissnera. Vznikl koprodukční projekt s dalšími scénami a já jsem dostal nabídku znovu se sejít s dirigentem Pierrem Boulezem. Byl to skvělý nápad, protože tahle opera se mi moc líbí.
Přes to, že na rozdíl třeba od Jenůfy nemá skutečnou zápletku, nýbrž je mozaikou příběhů vyprávěných trestanci ve věznici?
Naopak, tahle opera má v sobě spoustu konfliktů. Jde jen o to, vytvořit ze zcela malých hudebních i textových jednotlivostí celek, vystavět dramatický oblouk.
Jak jste se připravoval na režírování opery, jejíž jazyk neovládáte?
Nechal jsem si udělat překlad, s jehož pomocí jsem se snažil pochopit význam jednotlivých důležitých slov. Také mi hodně pomáhali čeští zpěváci. Textu zase tolik není, takže to nebylo tak těžké. Neustále jsem se také vracel k literární předloze Dostojevského, kterou Janáček hodně prokrátil. Jeho zpracování je romantičtější, občas trochu sentimentální.
Ani na okamžik jste neuvažoval o tom, že byste operu mohli uvést v německém překladu Maxe Broda?
Ne, protože Brodův překlad mi přijde sice krásný, ale zavádějící. Působí na mne příliš věcně a zkratkovitě.
V minulosti jste několikrát navštívil Českou republiku. Co se vám nejvíc vybavuje?
Noc ve vězení. To bylo ještě v osmdesátých letech. S několika přáteli jsme protestovali proti procesu s Václavem Havlem. Policie nás zatkla a hned druhý den jsme byli vyhoštěni ze země.
Jste činoherec, filmař, operní režisér. V jakém z těchto světů se vlastně cítíte nejlépe?
Nedělám rozdíl mezi žánry, jednou dělám to, podruhé ono. Možná že ve filmu mám větší svobodu, dokonce i když zpracovávám danou předlohu.
Zfilmovat nějakou operu by vás nelákalo?
Ne, protože to by pak ve filmu bylo moc hudby. Snad každá vaše operní režie je oslavována jako událost. Operu však děláte jen zřídka.
Proč?
Protože si myslím, že méně je více. Ale letos na podzim se opět vrátím k Wagnerovi. V La Scale budu režírovat Tristana a Isoldu.
Je pravda, že když vás před třiceti lety pozvali do Bayreuthu, tak jste nevěděl, kam vlastně máte jet?
No, domníval jsem se, že jde o Bejrút. Tak jsem napřed odmítl. Nakonec jsem v Bayreuthu strávil jedno z nejkrásnějších období svého života. Myslím, že jsem tam vytvořil jedno ze svých nejlepších děl.
