A právě design skla, jak užitého, tak volného, se v tomto období stal oborem, jehož modernistický výraz nebyl režimem potlačován tak jako třeba malba nebo sochařství. To byl také jeden z důvodů, proč v té době mnoho umělců své výtvarné myšlenky vyjadřovalo skrz sklářský design.
Vznikl tak široký okruh výtvarníků, kteří se podíleli na vzniku fenoménu, jakým se české poválečné sklo stalo. Expozice vznikla jako součást přehlídky českého a zahraničního designu Art a Interior, která se v dubnu konala již poosmé. Dalšími partnery výstavy se stala Národní galerie, pražské Uměleckoprůmyslové muzeum a Glasmuseum Hentrich z Düsseldorfu.
Výstava již předtím putovala téměř po celém světě. Podstatnou část z téměř 400 exponátů zapůjčila slavná Steinberg Foundation z Vaduzu, zbytek je z domácích sbírek. Výstava začíná přehlídkou několika faksimile sklářských návrhů. Návštěvník zde jistě zpozoruje nápadnou podobnost s dobovým abstraktním malířstvím, které stejně jako vystavené sklo hýří barvami a organickými tvary.
Středem expozice je prosklená vitrína, která prochází téměř celou délkou výstavního sálu. Po stranách pak jsou větší objekty umístěné na ocelových stolech. Podoba výstavy je dílem české designérky Evy Eislerové, která citlivě vytvořila dokonalé prostředí pro předvedení skleněných objektů.
V centrální vitríně se jednotlivé exponáty odrážejí od skleněné plochy, a divák má tak pocit, že se ocitl před jednou velkou sklářskou instalací. Časově přehlídka startuje tvorbou let padesátých. Můžeme zde vidět barevné a velice elegantní práce Reného Roubíčka, jeho ženy Miluše, Vladimíra Kopeckého, uměleckého páru Libenský a Brychtová, Adolfa Matury a mnoha dalších.
Některé z těchto prací měly ve své době nebývalé úspěchy v zahraničí, hlavně na Expu 58 v Bruselu. Především smysl pro eleganci, jemnost a barvu hrál důležitou roli v utváření celého dobového designérského směru, takzvaného stylu Brusel.
V dalších částech expozice, která je jen náznakově chronologicky řazena, můžeme obdivovat například minimalistické kreace Františka Víznera, vtipné a barevné objekty Františka Tejmla, odvážné umělecké artefakty z let sedmdesátých od Jiřiny Žertové nebo optické objekty Václava Cíglera. Většinu prací vytvořily sklárny v Novém Boru, Kamenickém Šenově, Železném Brodě nebo karlovarská sklárna Moser.
Tato centra měla zásadní vliv na vývoj tehdejšího českého sklářství. Výstava tak přináší ucelený pohled na odvětví, které hrálo v dobách minulého režimu zásadní roli v domácím výtvarném umění. Sklo se tehdy stalo svébytným uměleckým oborem a v některých případech nahrazovalo volnou tvorbu.
Širší veřejnost, která brala výrobu skla a jeho užívání u nás jako normální součást života, má ojedinělou příležitostí vytvořit si na ně nový pohled - jako na něco výtvarně dokonalého a nadčasového.
České sklo 1945-1980: Tvorba v době mizerie a iluzí
Veletržní palác Praha, kurátor Milan Hlaveš. Výstava trvá do 23. září, vstupné 100, snížené 50 korun, www.artinterior.cz
Hodnocení MF DNES: 90%
