Přibylo produkcí, které umějí projekt vyrobit "na klíč", přibylo nosných scénářů; televize by prý mohly točit seriálů ještě více. Jenže nejsou čeští herci.
"Vozíme tedy herce ze Slovenska, tady jim platíme jazykové kurzy, aby se zbavili přízvuku, ale šedesát procent odpadne, češtinu na potřebné úrovni nezvládnou," říkají lidé z Novy. S černým humorem dodávají, že v nouzi snad začnou herce pro české seriály dovážet z Polska.
Někteří Slováci jazyk zvládli a diváky si získali – jako hrdinka Ordinace v růžové zahradě Daniela Šinkorová, loňská vítězka a letošní favoritka ankety popularity TýTý. V rodině českých seriálů má spoustu krajanů.
V Ulici hrají Michaela Badinková či Milan Kňažko. V Letišti Maroš Kramár, Zuzana Norisová i Anna Šišková, zároveň hrdinka Místa v životě. Ve Světlech pasáže má hlavní roli Monika Hilmerová, jež si podle hlasů ze zákulisí zatím hlavně hlídá výslovnost, ale v příštích dílech se "rozehraje".
Ředitel Novy Petr Dvořák tvrdí, že dovoz herců z Polska nehrozí, ale že současný stav je důsledkem dlouhodobého sporu s Hereckou asociací, střežící zájmy českých herců.
"Vyžaduje pro ně stejné podmínky, jako kdyby byli po celý natáčecí den k dispozici výhradně seriálu. Jenže leckdy nejsou: mají dabing, pak zkoušku v divadle, pak představení. Přesto se brání dohodě, že budou placeni třeba za půl dne, kdy skutečně točí. Asociace tvrdí, že herectví není práce jako každá jiná, že herci pracují, i když se vnitřně připravují na roli," vysvětluje Dvořák.
A právě obchodní válka dává šance cizincům. "Slovenští herci jsou rozumnější, vděční za příležitosti, kterých doma tolik nemají. I s lekcemi češtiny a ubytováním se vyplatí; navíc náš seriál přejde na slovenskou Markízu, jejíž diváci v něm vítají své tváře," shrnuje ředitel Novy.
Tuzemské diváky však cizí přízvuk občas ruší. "Trošičku mi vadí, pokud není zakotven přímo v roli," přiznává třeba moderátor Jan Rosák. Režisér Tomáš Krejčí souhlasí: "Slovenskou herečku jsme měli v seriálu Redakce, ovšem tam bylo přiznané, že její postava pochází ze Slovenska, a přízvuk působil roztomile."
Nyní Krejčí točí pro ČT seriál Horákovi, ve kterém podobné potíže neřeší, přesto říká: "Obecně je pravda, že herci pro seriály nejsou. Nechtějí se uvázat na rok nebo vzdát divadla, proto se točí v noci, ale pak zase protestují odbory. Vytížení herci mají opravdu příliš závazků, ale osobně nejsem příznivcem dovozu. Jazyková výuka a ubytování výrobu podraží."
Producent Horákových Filip Bobiňski dodává: "My máme poměrně úzký okruh lidí, s nimiž pracujeme, nepotřebujeme stále nové posily pro epizodní role, ale přesto ten problém taky pociťujeme. Od dob Redakce se dost změnilo: někteří herci jsou zmlsaní, cítí se jako hvězdy, chtějí víc, a přitom seriál pomlouvají." Televize však vědí, jak "zlobivé" herce trestat – jejich postava se přestěhuje, odjede nebo zemře.
Honoráře se tají, ale producenti všech televizí se shodují, že deset tisíc korun na den je u seriálů maximum, jež se týká jen hrstky klíčových hvězd. Často hercům platí takzvaný měsíční paušál a k němu peníze za hodiny natáčení, které přibudou navíc; jinak by prý výrobu vůbec nedali dohromady. Ale existují i jiné názory.
Kamil Spáčil z televize Barrandov, jež při čekání na digitální licenci vyrábí pořady pro Primu, míní: "Není to tak úplně pravda, spíše ještě někde neumějí napsat variabilní scénář a produkci zorganizovat tak, aby se hercům vyšlo vstříc."
Nicméně skutečností zůstává, že Česko má "univerzální" herce stíhající kdeco – na rozdíl od zámoří, kde tvoří herci televizní, filmoví či divadelní více oddělené profese a jen občas přestupují z oboru do oboru. Navíc starší herci se u nás do "nekonečných" seriálů nehrnou; nedůvěřují totiž látkám, jejichž scénáře vznikají průběžně, tudíž bez záruky.
"Herci chybějí, ale zatím se do Polska nevydáme. My si pomáháme jinak: i když je to vždy risk, raději hledám nové tváře v oblastních divadlech," říká režisér Ordinace Ján Sebechlebský. A pokud u předvýběru na epizody objeví zajímavý typ, který se jim právě nehodí, dohodí ho prý kolegům z jiného seriálu.
