Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česká rádia sázejí na jistotu

  12:08
Pokud ladíte svůj rozhlasový přijímač, až na výjimky nepoznáte, jakou stanici jste právě chytili. Jedna zní jako druhá, vesměs se z nich line kulisa k mytí nádobí nebo k řízení auta. Česká rádia jsou prý v průměru taková jako domácí posluchači: konzervativní, náchylná ke kýči, nepřístupná novotám. Lidé z rozhlasové branže se ostatně pragmatismem netají. Vědí, že zejména pro mladé domácí interprety nastala těžká doba, neboť proniknout do povědomí prostřednictvím rádií, která ořezávají každý výboj, je velmi těžké, někdy přímo nemožné.
Málokdo z téhle branže se však chce pod svá slova podepsat. Výjimkou je publicista Josef Vlček, který pracoval na Frekvenci 1 i v Českém rozhlase: "Určitě u publika lépe dopadají skladby s výraznou melodií a jednoduchou strukturou, střední až pomalá tempa. Jen ne funky nebo komplikovaný rytmus! V posledních letech se horší pozice skladeb s výraznou elektrickou kytarou, exotickými prvky nebo složitějšími poselstvími," říká Vlček, ale také dodává: "Stačí se podívat na Lucii a je jasné, že takové věci lze zobecňovat jen do určité míry."

CITY NECH STRANOU
Progresivitu od českých rádií opravdu nečekejte, poznamenávají skeptici z hudebního průmyslu. Vezmeme-li domácí muziku, z éteru zní popová klasika: Lucie Bílá, Helena Vondráčková, Karel Gott, eventuálně Lucie, Buty, Chinaski. Nic, čeho by se posluchač lekl. Posluchači se totiž bojí věcí, které neznají, říkají mnozí rozhlasáci. Ovšem ulehčit nováčkům situaci se jim nechce. Lidé z hudební branže si často myslí, že dramaturgové rádií jsou ve své většině profesionální zbabělci - ovšem absolutně odmítají, aby pod tímhle názorem byli veřejně uvedeni. Bojí se, že by je pak dotčený dramaturg mohl tím spíš "zaříznout".

Seznam všech českých rádií včetně mapek pokrytí najdete ZDE.
Seznam rádií vysílajících na internetu v češtině najdete ZDE.
Dramaturgové zase namítají, že jejich stanice se potřebují uživit. "Musíme se oprostit od vlastních citů nebo ukvapených kroků. Všichni máme určitou profesionální deformaci, která by mohla vychýlit formát stanice. Já osobně bych třeba nehrál A*Teens, ale to byl bych blázen, protože lidé v nich slyší švédskou Abbu a ty nahrávky berou," vysvětluje hudební šéf jedné z komerčních stanic. Co určuje formát, tedy profil či jasnou tvář rádia? Hlavně zaměření na věkově nebo zájmově ohraničenou skupinu lidí. Jenže stanice, která by vysílala jen pro teenagery, prý v tuzemsku nemůže uspět.

"Na tak malém trhu nemá šanci čistě rockové rádio. Bylo by příliš úzce zaměřené," říká šéfdramaturg Evropy 2 Radek Sedláček. Jeho stanice se strefuje do vkusu posluchačů mezi 20 a 35 lety - a to je v porovnání s cizinou, kde se rádia zaměřují na patnáctiaž dvacetileté či jen na třicátníky, široký rozptyl. Výjimky přesto jsou: Country Radio se opírá o oblibu trampských, folkových či písničkářských žánrů, veřejnoprávní stanice Vltava je cílená na umělecky náročné publikum, pražské Radio 1 sleduje klubovou scénu. Množství posluchačů menších stanic se počítá na desetitisíce, takzvané "celoplošky" - Radiožurnál, Frekvence 1 či Impuls - zapínají miliony posluchačů.

PAN POSLUCHAČ
Podle průzkumů má průměrný český posluchač rád střední proud populární hudby, smíchaný z hitů čtyř uplynulých dekád a špetkou taneční muziky. V písni očekává jasný znělý refrén. Podle publicisty Josefa Vlčka je rozvrh skladeb na každé stanici něco jako sbírka známek, která se musí líbit co nejvíc lidem. "A tak jako sběratel má své určité, často těžko definovatelné parametry, má je i tvůrce hudebního programu. Mohou to být výsledky vlastních výzkumů, opsané výsledky evropské hitparády, ale třeba i prostá intuice. Nicméně špičkové stanice dnes jedou už jen podle výzkumů," dodává Vlček. Vzdor zmíněným výzkumům a názorům, že modelový posluchač je v podstatě jakési "hovádko", se ovšem řada dramaturgů shodne, že český člověk je vlastně nevyzpytatelný. Tak proč tolik opatrnosti?

CHRÁNÍME VÁS
Gramofonové firmy potřebují, aby rádia vysílala jejich novinky. Na hubnoucím českém trhu se prakticky přestaly prodávat malé desky, tedy singly, a tak jedna z mála hitových cest vede éterem. Na otázku, do jaké míry ovlivňují rozhlasové stanice jejich vydavatelskou politiku, odpovídají takřka všechny gramofonové firmy, že hodně. A tím se kruh pomalu uzavírá: větší šanci na vydání dalších desek má umělec, jehož muzika kápne do formátu rádií. Ovšem i když se tomu kapela přizpůsobí, nemá hned vyhráno. "Rádia často čekají, až program ostatních stanic potvrdí, že nová písnička je hit. Teprve pak se mu začnou věnovat," stěžuje si jeden z hudebních vydavatelů.

Například písně Jany Kirschnerové odmítaly domácí stanice vysílat. Počkaly si, až zpěvačka bude slovenskou zlatou slavicí a začne se o ní mluvit. Muzika skupiny Tatabojs, jež zrála deset let, se v českých rádiích prosazuje velmi obtížně, přestože na jejím posledním albu jsou i velmi vstřícné a příjemné písně. "Kdybychom odvysílali vše, s čím za námi gramofirmy přijdou, ztratili bychom třeba deset tisíc posluchačů," odvolává se na svůj formát hudební šéf jedné stanice. Na druhou stranu prý rádia filtrují příliv teenagerských kapel jako Lunetic nebo Zoombie, které by svou údajnou hloupostí mohly modelového pana posluchače urážet.

SPOLEHNI SE NA STROJ
Proti názoru, že neprefabrikovaná hudba je komerčně nezajímavá, stojí argument, že rozhlasový posluchač nemá šanci nové věci poznat, a tudíž posoudit. Když písnička nezabere, a to se dá podle průzkumu zjistit, mohou ji rádia stáhnout z vysílání, namítají odpůrci. Když žijete z ruky do huby, nemůžete dělat osvětu, tvrdí v odpověď rozhlasáci. Jen za pronájem vysílače prý zaplatí skoro třicet procent z obratu, dalších deset procent dostanou autorské organizace, k tomu platy zaměstnanců, údržba zařízení, pronájem prostor.

Veřejnoprávní Český rozhlas nad takovouhle propastí nestojí, nicméně Michal Holý, šéf hudby na nejposlouchanější stanici Radiožurnál, říká: "Vyhledávání nových tváří se hodí spíš pro regionální rádia a ta se do toho kromě moravských stanic nehrnou." Vyhledávací talentová soutěž Českého rozhlasu prý neuspěla. Hlásily se do ní stále stejné tváře. Jako příklad hitu, jemuž jeho stanice pomohla na svět, uvádí Holý Nebe od Anny K. Jedním z důsledků potom je, že zde nemohou vyrůst osobnosti formátu legendárního diskžokeje Johna Peela, jejichž vkus není poplatný kamarádům, firmám ani průzkumům sledovanosti.

Stanice tu dávají přednost počítačovému programu, selektoru, který jim skladby seřadí podle vhodného vysílacího času i potřebné nálady. "Po písni Krajina posedlá tmou jsme předali hitové žezlo jiným autorům. Ovšem určitý konzervatismus rádií pociťujeme i my, lidé konzervativní. Rádia se stále vracejí k několika klasickým věcem Semaforu, které posluchači stejně mají na deskách. Je to trochu pohodlná práce," říká Jiří Suchý, jeden z největších hitmakerů, které tahle země kdy měla.

Členové skupiny Tata bojs na koncertě.

Členové skupiny Tata bojs pózují na kolejích.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.