Program byl bohatý: poprvé se udílely Německé knižní ceny a populární akce Lipsko čte! čítala tisíc vystoupení a dvanáct set autorů. Když Günter Grass četl ze svého nového bestselleru Račím postupem, sál byl přeplněn; tisícovka zájemců dorazila na diskusi o manipulaci s televizním obrazem; ostrá výměna se rozeběhla o tom, co vlastně máme číst. Bodovala biografie Christy Wolfové, stejně jako sbírka úvah Hanse Magnuse Enzensbergera nebo knížka Katji Kullmannové Generace Ally, jež vypráví o nezakotvených ženách kolem třicítky.
Stále přitahovalo téma Amerika. Publikací o World Trade Centru bylo v Lipsku k mání několik. Mezi překladovými tituly se objevil příspěvek amerického provokativního filozofa a matematika Noama Chomského The Attack, Rushdieho román Zuřivost či pětisetstránkový román V Americe Susan Sontagové, která do Lipska také zavítala a diskutovala tam mimo jiné o Afghánistánu.
Česká výprava představila Jáchyma Topola, Lenku Reinerovou, Ludvíka Kunderu, Václava Kahudu, Ivana Matouška a Alenu Míškovou. "Takovou návštěvnost jsme ještě nezažili. Nabito bylo zejména na autorských čteních - na Ludvíka Kunderu a Lenku Reinerovou přišlo přes tři sta lidí. Reinerovou jsme potom museli odvést na stánek, kde měla ještě hodinu autogramiádu. Autoři mohou být více než spokojeni," tvrdí Jana Chalupová ze společnosti Svět knihy, která zajišťovala českou prezentaci v Lipsku.
Český národní stánek slavil úspěchy, míní Chalupová: "Poláci a Maďaři letos do Lipska přijeli s mnohem menšími a nepříliš nápaditými stánky než v minulých letech, a evidentně je to nakonec dost mrzelo - ty davy totiž proudily k nám." Zatímco zájem ze strany veřejnosti tentokrát předčil všechna očekávání, poněkud prý poklesla účast odborného publika.
"Není to tady takový byznys jako v Londýně. V Lipsku je to nenásilná oslava knihy, která má švih a noblesu: mezi stánky najednou narazíte na výstavu grafiky, autorské fórum nebo přednáškový sál," poznamenává pražský nakladatel Jan Vašut. "Před sedmi lety jsem se zařekl: Sem už nikdy! Veletrh se konal ještě na starém výstavišti v centru města, a vůbec se mi nelíbil. Tentokrát jsem nevycházel z údivu a řekl jsem si: Tady musím být pokaždé!!"