Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Česká filharmonie odstartovala sezonu i splašenými sršni

  15:52aktualizováno  15:52
Česká filharmonie vstoupila do 118. sezony. Její úvodní koncert v Rudolfinu byl bláznivý a výstřední. Ale především perfektní. Dramaturgie, kterou zvolil šéfdirigent Jiří Bělohlávek, měla především zapůsobit silným efektem, ale takovým, pod nímž se skrývá hlubší význam anebo chytrý vtip.

Zahajovací koncert 118. koncertní sezony České filharmonie v pražském Rudolfinu. Uprostřed je dirigent Jiří Bělohlávek (3. října 2013) | foto: ČTK

Do této kategorie patří i předehra k Bernsteinově Candidovi, která večer otevřela. Ač by si šlo představit ještě spontánnější, rozehřátější podání, zahraná byla precizně.

Jako "crazy" by se dala označit i skladba německého autora Jörga Widmanna Ad absurdum, psaná pro ruského trumpetistu Sergeje Nakarjakova. Jejím účelem je přirozeně exhibice, ale přesto obsahuje i jistou nadsázku vůči sobě, interpretovi i žánru virtuózního koncertu. Autor například do hry střídmě zapojuje flašinet. Dílo připomíná let splašených sršňů. Divoké tempo, v němž musí sólista chrlit záplavu šestnáctin, klade na sólistu a jeho dech mimořádné nároky, nicméně pro Nakarjakova žádné hranice opravdu neexistují. Skladatel nešetří ani orchestr, ale filharmonici se nedali a s Nakarjakovem excelovali.

Fotogalerie

Humorem je prostoupen také Koncert c moll pro klavír, trubku a smyčcový orchestr mladého Dmitrije Šostakoviče. Ten paroduje kde co, jiné autory, populární melodie i sám sebe, ale mimořádně brilantním, inteligentním způsobem. S Nakarjakovem vedl ztřeštěný, leč přesný hudební dialog klavírista Alexander Melnikov. Užívat si šlo i perfektní souhru s orchestrem.

Druhá polovina koncertu se sice posunula do poněkud jiné roviny, ale koneckonců i Janáček má v sobě něco z hudebního výstředníka. Jeho Glagolskou mši Bělohlávek uvedl v původní podobě z roku 1927. Určité odchylky od pozdější, upravené verze ji činí jakoby sršatější, nicméně obě jistě mohou žít vedle sebe. Provedení splnilo vysoká kritéria, bylo dramatické a živočišné, a to i v často vypjatých pěveckých partech, které interpretovali Hibla Gerzmava, Veronika Hajnová, Stuart Neill a Jan Martiník. Své kvality potvrdil Pražský filharmonický sbor. Bylo to rázné vykročení do nové sezony.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.