Česká fantasy se rodí ve tmě. Za pomoci mechu ze Zélandu a počítačů

Nápad natočit českou fantasy světového formátu vznikl před více než pěti lety, málokdo však tehdy věřil, že se zrealizuje. Fakt, že se právě nyní rodí jeho první upoutávka pro kina, budiž důkazem, že i ty nejodvážnější sny se mohou plnit. Na úplném začátku projektu jménem Poslední z Aporveru přitom nebylo nic většího než obyčejný kamarádský hec.

"Seděli jsme s Tomášem Krejčím na nějakém velkém americkém bijáku a já si posteskl: proč u nás nic takového nemáme?" vykládá herec a scenárista Michal Zelenka. "Tomáš mi na to řekl: 'No tak si takovej biják napiš'," vzpomíná s tím, že nejprve ho Krejčího návrh nadchl, ale vzápětí se zalekl.

"Říkal jsem mu, že jsem přece jenom herec. Neumím psát filmy," směje se Zelenka při vzpomínce na krušné začátky. Do psaní se nakonec pustili oba dva a těsně před finišem přizvali ještě scenáristku Janu Ozorákovou, která jim hodně pomohla - prý "to chtělo něžnou ženskou ruku".

"Měli jsme štěstí, že jsme za ta léta příprav natrefili na spoustu tvůrčích lidí. Výtvarník Ondřej Mašek, kameraman David Ployhar, specialista na vizuální efekty Michal Křeček a spousta dalších nadšenců, kteří se začali nabalovat, dávali Aporveru stále konkrétnější obrysy. Bez nich bychom se nikam nedostali," zdůrazňuje režisér (rozhovor s Tomášem Krejčím zde).

Herecké akce, které se natáčely převážně před takzvaným green screenem (zeleným klíčovacím pozadím) jsou hotové, před tvůrci je ovšem ještě bezmála rok úmorné, byť barvité postprodukční práce u počítačů a střihačských stolů.

"I když jsme si ještě sem tam pohráli s klasickým vlascem nebo s modýlky, většinu filmu tvoří digitální efekty, a na těch právě teď děláme. Paradoxem je, že se přitom celou dobu snažíme, aby výsledek na první pohled pokud možno digitálně nepůsobil. Aby věci, které jsme přidali počítačově, vypadaly spíše jako nakreslené, stylizované. Vymysleli jsme si těžký úkol, ale snad ho zvládneme," doufá supervizor vizuálních efektů Michal Křeček s tím, že velkou inspirací je jim od počátku práce Karla Zemana.

"Vyšli jsme z jeho základů: kombinace animačních technik. K tomu jsme ale zapojili nové technologie a také naše vlastní nápady. Pozadí tak například tvoří desetitisíce makrodetailů reálných věcí typu lišejník či mech, které jsme přepracovali v něco úplně nového, místo abychom to nové generovali v počítači. Výsledkem je unikátní styl, troufám si říct, že tu ještě nic podobného nebylo," podotýká k tomu Krejčí.

Ten ve studiích na Kavčích Horách celý minulý týden dokončoval upoutávku pro kina.

"Střih i triky máme hotové, zbývá už jen barevně doladit jednotlivé záběry. Takže sedíme s kameramanem, výtvarníkem, trikaři, scenáristy, zkrátka se všemi, kteří mají co říct, a hádáme se, jestli přidat víc hnědé nebo oranžové," směje se Krejčí, když se nám, laikům, snaží vysvětlit, proč se s kolegy na dlouhé hodiny zavírá v temném studiu.

Na upoutávce, takzvaném teaseru, si prý dává záležet. "Chceme, aby divák věděl, co ho v kině čeká - jaká atmosféra, jaký děj, jaký zážitek. Spousta českých filmů význam trailerů a teaserů podceňuje. Často jimi vůbec nic neřeknou, a to je chyba. My se jí pokusíme vyvarovat," vysvětluje Krejčí.

Co přesně uvidíme, však zatím úzkostlivě tají. Brání se například i otázkám na barevné ladění filmu.

"Všichni se mě ptají, jakou bude mít Aporver barvu: prý když byl Avatar modrý, musíme mít také nějaké jednotné ladění. Popravdě nevím, vlastně o tom ještě stále diskutujeme. Osobně bych nás viděl, řekněme, někde mezi pomeranči, ale kolegové zase mluví o medu či o západu slunce... Uvidíme, co z toho nakonec vyleze," směje se tvůrce, když se noří zpátky do přítmí střižny.

Upoutávka bude hotová za několik dní, film až v září příštího roku. Snad se s ním vynoří včas.

Jak se dělá aporver

Michal Křeček o tom, jak "vykouzlit" záběr

Jak vzniká záběr dokreslovaný počítačem? Vše se odvíjí od scénáře. Máte v něm například uvedeno: velký celek, balón přilétá k městu. Nakreslíte takzvaný storyboard, kde bude náčrt výjevu. Následuje previzualizace - řeší se, jak vypadá město, balón, jeho pohyb. Na základě previzualizace vznikne animatic, kdy je vidět, jak se balón blíží k městu. Udělá se dokreslovačka - město dostane detaily, určí se, kde budou stát lidi, kde poroste jaká kytička a podobně. Poté se celý obraz "rozřeže" na části a každý člověk má na starosti jenom něco - někdo vymýšlí pohyb pro rostlinku, jiný pro postavy, další dělá retuše a podobně. Vše se nakonec sejde u jednoho člověka - tzv. kompozitora, který všechny vstupy sesadí dohromady a vytvoří z nich celkový obraz. Ten už se "jen" barevně doladí. Výsledkem je jeden záběr - 25 okének (plus deset a deset jako rezerva).