Stejně by se dala charakterizovat hlavně řada již pěti inscenací režiséra, herce a často i překladatele Ondřeje Sokola. Jejím zatím posledním článkem je Hrdina západu irského dramatika Johna Millingtona Synge (1871-1909).
JOHN MILLINGTON SYNGE: Hrdina západuČinoherní klub Praha. Překlad Martin Hilský, režie Ondřej Sokol, scéna Adam Pitra, kostýmy Katarína Hollá, hudba skupina Shannon. Délka 150 min |
Rugby na jevišti plné gagů
Sokol drsné tragigroteskní drama do značné míry poetizuje, ironizuje, dodává mu až bláznivou hravost s rozměry blamáže, mystifikace a frašky. Ukazuje je jako téměř akční komedii, s níž si lze pohrávat na mnoho způsobů. Připomínám například jedinečný režisérův nápad - živě na jevišti zahraný zápas v rugby plný hereckých špílců a pohybových gagů.
Hru zbavuje dobové společenské satiričnosti (světová premiéra 26. 1. 1907 vyvolala v Irsku obrovský skandál), již nahrazuje důrazem na hereckou a situační nadsázku a vyhraněnou typologii postav. Už sám výběr hostujícího Jaroslava Plesla do titulní role předznamenává celou inscenaci.
Pleslův Christy Mahon není přiblblý špinavý křupan, ale daleko spíš hrabalovsky nesmělý Miloš Hrma z Ostře sledovaných vlaků. Plachý mladík plný touhy, snů a ideálů, vzbuzující ve svém okolí soucit a lásku. A tak se k němu také ostatní postavy chovají.
Pegeen Flahertyová Kateřiny Lokajové je racionální šenkýřka, jež si umí poradit s každou situací rázně a nekompromisně. Její otec Michael v podání Vladimíra Kratiny je nádherně zahraný irský opilec z rodu Chaplinů, Hrzánů, Víznerů či Menzelů. Jeho výstupy jsou ozdobou celé inscenace. Kratina dokáže i z úsečných, banálních situací vytvořit divoká komediální čísla.
Romantičtí zločinci
Obdobně přímočarý a se silnou komediální nadsázkou interpretovaný je mladý farmář Shawn Keogh v podání Matěje Dadáka. Ve svém lpění na vztahu k Pegeen a na svatých zákonech otce Reillyho je směšný a dojemný stejně jako Christy Mahon ve svém lpění na otcovraždě.
Christy však - neboť přichází z „neznáma“ - nabízí únik a sen, zatímco Shawn - neboť je místní - se jeví až příliš realistický a racionální. A právě o různém vnímání snů a reality je Sokolova inscenace, tato oslava fantazie a výsměch přízemnosti. Tu druhou, pragmatickou, ve skutečnosti však stejně bláznivou polohu zastupují Ivana Wojtylová jako vdova Quinová a Michal Pavlata v roli otce Mahona.
I oni svým, navenek realistickým postavám dodávají ráz prostopášné ztřeštěnosti. Oba si dokážou s nečekanými situacemi hrát jako žongléři s míčky. Jejich míčky jsou jiskrná přepjatost slov a gest, ironie, nadhled, důraz na rytmus a herecký detail.
Celou inscenaci zasazuje Sokol do rámce irské hospodské tancovačky. Po celý čas je totiž přítomná živá kapela, jež dění doprovází irskou lidovou hudbou a písněmi. Hrdina západu se tak dostává do kontextu lidových mordýřských balad. Proč ne? Je oslavou divadla a divadelní hravosti, dojemně drsným příběhem z dob, kdy ještě zločin mohl být vzrušující poezií a zločinec vyvolával romantické představy a sny.