Po několika týdnech zkoušení se však režisér Jiří Havelka spolu s herci rozhodl téma opustit. Inscenace, která má dnes premiéru, se nakonec jmenuje Černá díra, podepsána je jménem fiktivního dramatika Doyla Doubta a režisérovi Havelkovi vrátila víru ve smysluplnost divadla.
"Zdálo se nám, že případ Rajterových je nakonec příliš současné téma, že sklouzáváme k dokumentu. Také Ivan Trojan, s nímž se počítalo pro hlavní roli, si přál být spíše v pozadí," vysvětluje Havelka.
Se souborem podnikl riskantní rok: znovu začali zkoušet a improvizovat od nuly – tedy bez jakéhokoli tématu nebo zadání. "Od zcela volných a někdy i šílených improvizací jsme dospěli k velmi pevnému tvaru, v němž záleží na přesném časování," říká režisér.
Hledání tématu se pro tvůrčí tým stalo vlastně hledáním podstaty divadla – divadla jako hry v divadelním čase a prostoru. Teprve pak se rodil příběh několika postav, zasazený do Ameriky sedmdesátých let. Příběh, který si promyšleně hraje s časovými smyčkami.
"Už dlouho mě zajímají například strunové teorie vesmíru, fakt, jak je člověk limitován svým lineárním vnímáním času a omezenými smyslovými zkušenostmi. O našem světě vlastně víme velmi málo," dodává režisér.
