Je fakt, že název mladé asi nenaláká. Ale zkusil bych je přesvědčit, že je to hlavně příběh o mezilidských vztazích, takže se týká všech, nejen homosexuálů.
Liší se přijetí podle publika?
Jistě, právě proto, že je tak vyhraněný, křehký a komorní. Třeba na Berlinale měl ohlas spíše v užší skupině, ale obrovský úspěch vyvolává na festivalech s gayskou a lesbickou tematikou. Což má své plus i minus a může to být pro další osudy filmu dvojsečné. Vážím si těch trofejí, nicméně přál bych si vyhrát ceny i jinde než na přehlídkách filmů s vyhraněnou sexuální orientací.
Zvažoval jste tyhle okolnosti, než jste roli přijal?
Já po ní moc toužil, neváhal jsem ani vteřinu. Vždyť je to volná adaptace rané hry slavného filmového režiséra Rainera Wernera Fassbindera, napsal ji v devatenácti a nikdy si nepřál její uvedení na jevišti. Jen svým příbuzným a přátelům jsem předem radši nic neříkal, ale hotový film přijali rozumně - nanejvýš řekli, že je poněkud zvláštní. Víc jsem se bál natáčení: odehrávalo se v jediném bytě, bylo to dost husté a dusné, ale naštěstí občas propukla i legrace. Pro mě je podstatné, že jsem se naučil naslouchat druhým a vystříhat se patosu, z toho jsem měl vůbec největší strach.
A když jste se pak viděl v choulostivých scénách na plátně?
Já výsledek neviděl, nesnáším dívat se sám na sebe. Ale jinak jsem divák vděčný, mám rád hlavně filmy milostné a historické. Jen Terminátora a jemu podobné opravdu vidět nemusím.
Malik Zidi ve filmu Kapky deště na rozpálených kamenech |
Malik Zidi ve filmu Kapky deště na rozpálených kamenech |
Malik Zidi ve filmu Kapky deště na rozpálených kamenech |