Nejednu cenu za celoživotní přínos už doma máte, co pro vás podobná znamená ocenění znamenají? Nutí vás rekapitulovat?
Nikdo se nestane větším nebo menším umělcem tím, že získá nějakou cenu. Na to, že jste ji dostal, si lidé za pár let vůbec nevzpomenou. Mnohem důležitější je to, jestli si někdo za řadu let pustí váš film. Rekapitulovat ale skutečně nehodlám. Nikdy.
Zaoralová o Švankmajerovi"S nápadem ocenit Švankmajera u příležitosti jeho 75. narozenin přišel prezident Bartoška. Může to fungovat i jako jistá satisfakce za dobu totality, kdy u nás nemohl svobodně tvořit, ale takových už dostal dost u nás a zejména v cizině. Mezi mé nejoblíbenější filmy z jeho dílny patří Don Šajn a Otesánek." |
O surrealismu bych nerad mluvil. Ovšem každý umělec cítí, že jeho tvorba s něčím koresponduje, že má někde kořeny, stejně tak je to u mne. Surrealismus pak vnímám jako svého druhu romantismus dvacátého i jednadvacátého století.
V minulosti jste se věnoval i divadelní tvorbě, nechystáte se k ní vrátit?
V žádném případě. Film je pro mě rozhodně zajímavějším médiem, je mnohem rychlejší a skýtá více možností díky střihu a možnosti triků. Film je pro mě zkrátka bytostnějším a přijatelnějším způsobem vyjádření.
Na čem v současné chvíli pracujete?
Jsem asi v polovině natáčení svého nového filmu Přežít svůj život, v němž mluvím o tom, že život je vlastně výsledkem kombinace reality a snu.
Jakou metodu využíváte tentokrát a co vás k tomu vede?
Znovu propojuji akci živých herců a animační prvky. To téma si o techniku vždy říká samo.
Vizionář Švankmajer
Mezi jeho nejvýznamnější snímky patří Don Šajn (1970), Zánik domu Usherů (1980), Jídlo (1992), Lekce Faust (1994), Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Šílení (2005). |
Režisér, výtvarník a zcela jedinečná autorská osobnost českého a světového filmu Jan Švankmajer patří k mezinárodně nejuznávanějším českým filmovým tvůrcům. Původně divadelník a loutkář se filmem začal zabývat v polovině šedesátých let. Jako režisér debutoval v roce 1964 krátkým filmem Poslední trik pana Schwarzewalda a pana Edgara. Celá jeho tvorba nevídaným způsobem využívá rozličné techniky animace v kombinaci s hrou živých herců. Je považován za vizionáře, který významně obohatil nejen žánr filmové animace. Jeho tvorba, ať už filmová, výtvarná nebo teoretická, je úzce spjata se Surrealistickou skupinou v Československu. Jeho celoživotní spolupracovnicí byla jeho žena, výtvarnice Eva Švankmajerová, která zemřela v roce 2005.
