Takové obrazy, s nimiž Marc Chagall utíkal před nacisty, mají pro sběratele „přidanou“ hodnotu právě v tom, co během své existence zažily. Zajímavou historii měl například loni dražený obraz Sen od Toyen. Celou dobu sice zůstával v jedné menší české sbírce, původní majitel však malbu koupil před druhou světovou válkou přímo z malířčina ateliéru. Navíc jako dárek pro manželku, když mu porodila syna.
Toyen, Sen, 1937
Pokud se umělecké dílo dostane do vyhlášené galerie nebo se objeví na zásadní dobové výstavě, okamžitě se mi přičítají plusové body. Protože tam či onam je zpravidla vybral nějaký kurátor, který se rozhodoval podle odborných kritérií, navíc se přitom daný kus dostane do kontextu dalších cenných děl své epochy a mluví a píše se o něm. Celý tenhle cvrkot může pomoct udělat z běžné položky žádaný klenot.
Knihy od ČapkaMezi jeho nejznámější díla patří Hordubal, Dášenka, R.U.R., Krakatit, Válka s mloky, Bílá nemoc nebo Matka. |
V neposlední řadě dodává dílu na lesku, pokud si je do své sbírky vybere někdo známý. A pokud jde o jiného umělce, tím lépe. Dá se předpokládat, že když po obrazu některého ze svých kolegů sáhli například bratři Čapkové, uměli si vybrat hodnotný kus. To je případ třeba obrazu Harlekýn a kolombína od Václava Špály. Dílo z roku 1922 měli ve své sbírce právě Karel Čapek a Olga Scheinpflugová.
Navíc dobové fotografie dokazují, že Harlekýn a kolombína visel ve vile bratří Čapků v místnosti, kde se scházeli slavní pátečníci včetně prezidenta Masaryka.
A lepší „kmotry“ si obraz snad ani nemůže přát.
