Byl to vlastně ročník, který se snad ani neměl udát. Nebo mu aspoň hvězdy hodně nepřály. Poté, co pořádání položil producent Lešek Wronka, se české pobočce Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI podařilo pořadatele slavnostního ceremoniálu najít doslova v hodině dvanácté. Ceny Anděl proto musely jít cestou řady kompromisů. Proto se hlavní předávání z karlínského divadla přesunulo do Lucerna Music Baru, proto galavečerům zaslíbená sobota ustoupila pondělnímu večeru (proti koncertu Deep Purple) a proto přenos vysílal druhý, a ne první kanál České televize.
Tomáš Klus a Thom Artway během úvodního vystoupení letošního předávání Cen Anděl (22. května 2017).
Nakonec ovšem nouze může posloužit a vyústit v katarzi. Nejen že hudební klub je vlastně nejryzejším prostředím, v němž se „populární“ muzikanti můžou cítit mnohem uvolněněji než v honosném divadle, ale ještě to shodou okolností vyšlo tak, že Lenny přebírala smršť cen na tom samém pódiu, kde loni na podzim slavně končila první část svého prvního a skvěle přichystaného turné.
O ceny se kromě Lenny, která proměnila všechny čtyři nominace, podělili mladý písničkář Thom Artway, jenž loni rovněž vydal svou prvotinu, a kapela Jelen. Ta sice debutovala už před třemi roky, ale pořád ji lze s přimhouřením oka považovat za nové jméno na scéně.
O čem to vypovídá? Samozřejmě působí neskutečně progresivně, že hlavní ceny pobírají nové tváře. A zaslouženě, protože každá ze tří oceněných nahrávek je nadprůměrná. Ale ruku na srdce – dostalo by se na „mladé“, kdyby loni pustili do světa alba matadoři jako Chinaski (ti budou vážnou konkurencí v dalším ročníku), Lucie či Kryštof?
A zase ten Gott
Naprostým kontrastem k sedmi hlavním kategoriím jsou nejprodávanější album a samozřejmě Síň slávy. Je jen logické, že nečekaný a šokující odchod fenomenální Věry Špinarové vybičoval akademiky k tomu, že ji – dá se čekat, že takřka jednomyslně – vyslali na pomyslný piedestal tuzemské populární hudby. Ostatně Špinarová měla být v Síni slávy už dávno. Na tohle ocenění ovšem oprávněně čeká celá řada interpretů a tragická událost umí postup mezi zvěčnělá muzikantská božstva jen urychlit.
Ale hlasování peněženkou, které celý rok provádějí sami fanoušci, ukazuje, že některé trendy se nemění. Karel Gott, který snad ani v klasických nominacích nebyl, protože v loňském roce novou desku nevydal, získal ocenění za nejprodávanější album roku. Stalo se jím dvojité CD 40 slavíků, výběrovka největších hitů. Tedy progrese sem, progrese tam, masa nakonec stejně sáhne po jistotě.
Nicméně letošní ročník vedle samotných výsledků přinesl ještě jedno poznání. Komorní prostor malého klubu mu sluší víc než nablýskané, ale přeci jen trochu svazující prostředí velkého divadla. Až na nedýchatelný vzduch ve stísněném Lucerna Music Baru (klimatizace prý rušila přímý přenos, a tak byla vypnutá) si místo konání pochvalovali i sami hudebníci – muzika sem prostě patří a bylo to znát.
Takže nakonec Andělé nouzi proměnili v šanci a celý ceremoniál letos zažil takový malý restart. Před pořadateli v čele s Lucií Hájkovou je třeba smeknout a zároveň držet palce, aby se tuhle úroveň dařilo udržet do budoucna. A není od věci ani myšlenka, že by se příště v tomto komorním provedení mohly spojit „velké“ ceny se žánrovými do jediného večera. Když už předávání ve své podstatě lokálních cen sledovalo živě víc lidí než semifinále slavné a pompézní Eurovize.
