„Autor vyvolává ze zapomnění či polozapomnění příběh Ivana Blatného s tajemstvím jeho druhé, delší poloviny života. Čteme s napětím román o českém básníkovi, jaký jsme tu dosud neměli,“ řekl k vítězné knize předseda poroty Vladimír Karfík.
„Martina Reinera podnítil nejenom obdiv a trvalý vztah k největšímu z básníků uplynulého století, intimně spjatých s Brnem, podstoupil i detailní studia jeho života a tvorby. Reinerovou zásluhou nahlédáme do všedně nevšedního dramatu básníka,“ doplnil.
Martin Reiner, který až do roku 2006 používal po svém adoptivním otci příjmení Pluháček, vedl od 90. let nakladatelství Petrov, to v roce 2006 nahradilo menší nakladatelství Druhé město. S poezií Blatného se potkal jako začínající básník v 80. letech a začal se jeho tvorbou zabývat. Již počátkem 90. let měl připravenou k vydání jeho monografii.
Přes vlastní pozdější nakladatelské aktivity na čas práci na knize o Blatném upozadil, ale od roku 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Reiner byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů. Stál také za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví.
Ve finále Škvoreckého ceny byli také Emil Hakl, Petra Hůlová, Václav Kahuda, Jan Němec a Lucie Tučková, porota letos posuzovala tři biografické prózy. Vedle Reinerova románu také Němcovy Dějiny světla o Františku Drtikolovi a Tučkové Suzanne Renaud o stejnojmenné básnířce. Hůlové Macocha i Kahudův román Vítr, tma, přítomnost sami autoři označují za silně autobiografické, podobné prvky se najdou i v novém povídkovém souboru Emila Hakla.
Předávání cen v Obecním domě připomnělo i letošní nedožité Škvoreckého devadesátiny. „Shodou okolností se o Škvoreckém zmiňuje i vítěz ve své próze,“ uvedl tajemník poroty Václav Krištof. Škvorečtí vydali Blatnému na konci 70. let v Torontu sbírku básní Stará bydliště. Literární cenu udílí Společnost Josefa Škvoreckého založená v roce 1989.
