"Všechny kulturní národy mají napsány souvislé dějiny svého umění, doufejme, že se k nim konečně zařadíme také my," poznamenal na prezentaci čtvrtého dílu akademických Dějin historik umění Rostislav Švácha. Dva pokusy o dějiny výtvarného umění v Českých zemích už byly učiněny v první polovině tohoto století, nejprve Karlem. B. Mádlem a později okruhem kolem historika umění Vojtěcha Birnbauma. Oba projekty však skončily velmi záhy. "A tak do dneška je jediným souvislým podrobným přehledem dějin výtvarného umění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prvorepubliková Československá vlastivěda," připomněl šéf katedry dějin umění na pražské filozofické fakultě Petr Wittlich.
Nyní vydaná publikace navazuje na první dva díly akademických Dějin, jež se ve čtyřech svazcích objevily v osmdesátých letech, a předstihla tak díl třetí; ten je věnován umění 19. století a jeho rukopis je už hotový. V tuto chvíli se pracuje dokonce na závěrečném svazku, jehož úkolem - o to lákavějším, oč problematičtějším - je zmapovat výtvarné umění po druhé světové válce.
Dva svazky poprvé v plném rozsahu přehlížejí proměny umění od závěru minulého století do konce první republiky a jejími autory jsou přední odborníci. Dosud existovaly v nejlepším případě solidní studie, jež se pokoušely nastínit určitou koncepci vývoje moderního českého umění, nebo publikace zevrubně probírající jeho konkrétní úsek případně obor či umělecké hnutí. Na dějinách umění zahrnujících etapu na jedné straně vymezenou generací devadesátých let minulého století a končící surrrealismem pracovali historici z akademického ústavu dějin umění na třicet let. V dokončení projektu však bránily vedle ideologických bariér často také finanční a technické okolnosti. Navíc se měnil autorský kolektiv a někteří z těch, kdo i za normalizace svou vytrvalostí nenechali práci usnout, se vydání dějin nedožili. Petr Wittlich připomněl výslovně Františka Šmejkala, z jehož pozůstalosti pocházejí kapitoly věnované Devětsilu a surrealismu.
Podle Wittlicha ovšem význam projektu nespočívá v definitivním výměru, jímž odborníci jednou provždy určí kontury a strukturu moderního umění, ale v tom, že bude sloužit jako opora i východisko k polemice. Pozice díla v pomyslném středu výkladových schémat by měla být o to pevnější, že na konečné podobě spolupracovaly nepochybné autority dějin moderního umění v čele s Vojtěchem Lahodou, Tomášem Vlčkem, Petrem Wittlichem či Jaroslavem Slavíkem a Rostislavem Šváchou.
Nakladatel Alexandr Tomský připomněl, že podobně jako napsání dějin má také vydání tak náročného díla svá úskalí. Aby k němu vůbec došlo, muselo se nakladatelství Academia spojit s tiskárnou, která do něj investovala vlastní prostředky. Dějiny českého moderního umění vyšly v sedmitisícovém nákladu s prodejní cenou tisíc osm set padesát korun za oba svazky. Tomský odhaduje, že by dílo mělo vydržet na trhu zhruba pět let.
Nyní vydaná publikace navazuje na první dva díly akademických Dějin, jež se ve čtyřech svazcích objevily v osmdesátých letech, a předstihla tak díl třetí; ten je věnován umění 19. století a jeho rukopis je už hotový. V tuto chvíli se pracuje dokonce na závěrečném svazku, jehož úkolem - o to lákavějším, oč problematičtějším - je zmapovat výtvarné umění po druhé světové válce.
Dva svazky poprvé v plném rozsahu přehlížejí proměny umění od závěru minulého století do konce první republiky a jejími autory jsou přední odborníci. Dosud existovaly v nejlepším případě solidní studie, jež se pokoušely nastínit určitou koncepci vývoje moderního českého umění, nebo publikace zevrubně probírající jeho konkrétní úsek případně obor či umělecké hnutí. Na dějinách umění zahrnujících etapu na jedné straně vymezenou generací devadesátých let minulého století a končící surrrealismem pracovali historici z akademického ústavu dějin umění na třicet let. V dokončení projektu však bránily vedle ideologických bariér často také finanční a technické okolnosti. Navíc se měnil autorský kolektiv a někteří z těch, kdo i za normalizace svou vytrvalostí nenechali práci usnout, se vydání dějin nedožili. Petr Wittlich připomněl výslovně Františka Šmejkala, z jehož pozůstalosti pocházejí kapitoly věnované Devětsilu a surrealismu.
Podle Wittlicha ovšem význam projektu nespočívá v definitivním výměru, jímž odborníci jednou provždy určí kontury a strukturu moderního umění, ale v tom, že bude sloužit jako opora i východisko k polemice. Pozice díla v pomyslném středu výkladových schémat by měla být o to pevnější, že na konečné podobě spolupracovaly nepochybné autority dějin moderního umění v čele s Vojtěchem Lahodou, Tomášem Vlčkem, Petrem Wittlichem či Jaroslavem Slavíkem a Rostislavem Šváchou.
Nakladatel Alexandr Tomský připomněl, že podobně jako napsání dějin má také vydání tak náročného díla svá úskalí. Aby k němu vůbec došlo, muselo se nakladatelství Academia spojit s tiskárnou, která do něj investovala vlastní prostředky. Dějiny českého moderního umění vyšly v sedmitisícovém nákladu s prodejní cenou tisíc osm set padesát korun za oba svazky. Tomský odhaduje, že by dílo mělo vydržet na trhu zhruba pět let.
