Ceija Stojka při návštěvě Prahy, 2009

Ceija Stojka při návštěvě Prahy, 2009 | foto: Rakouské kulturní fórum v Praze

Ceija Stojka přežila tři koncentráky a prolomila trojí tabu

  • 2
Rakouská Romka Ceija Stojka vydala v roce 1988 knihu Žijeme ve skrytu. Nyní vychází v českém překladu, doplněném četnými reprodukcemi jejích obrazů. Malování se začala věnovat až po roce 1989.

Kniha Žijeme ve skrytu je otřesným osobním svědectvím na opomíjené téma romského holokaustu za druhé světové války, o němž se nejen v Rakousku, ale i v Čechách ví méně, než by se mělo (viz zpolitizovaná kauza Lety). Kromě faktické výpovědní hodnoty má ale dílo Ceiji Stojky, literární, ale zejména to výtvarné, také nezpochybnitelnou hodnotu samo o sobě.

Ceija Stojka prolomila trojí tabu

První vydání knihy způsobilo v Rakousku pozdvižení

Romka píše o holokaustu
Romka píše o holokaustu
Romka píše o holokaustu

Ceija Stojka: Romství, 1993 (z knihy Žijeme ve skrytu)"Chtěla jsem s někým mluvit. Ale neměla jsem nikoho, kdo by mi naslouchal - no a papír je trpělivý," říká autorka o důvodech vzniku svého textu v rozhovoru s editorkou knihy Karin Berger, který tvoří druhou polovinu knihy a "doříkává" to, o čem Stojka ve svém vlastním textu mlčí, tedy zejména její vzpomínky na dětství, spojené s kočováním, a její poválečné osudy.

Ceija Stojka, Vídeň 2008Ceija Stojka je ročník 1933. Nacisté nejprve zakázali Romům kočovat, poté odvezli jejího otce do koncentračního tábora v Dachau, kde zahynul, a v roce 1943 byla deportována s matkou a sourozenci i sama autorka. Prošla nejprve Osvětimí, poté ženským táborem v Ravensbücku a nakonec se dostala do vyhlazovacího tábora v Bergen-Belsenu, kde byla osvobozena Angličany.

Ceija Stojka: Romský tábor. Nacisté nás našli, cca 1993 (z knihy Žijeme ve skrytu)

Ceija Stojka při návštěvě Prahy, 2009O tom všem, o každodenní přítomnosti smrti i drobných, ale v konečném důsledku životodárných hrdinstvích, píše Stojka velmi strohým vyprávěcím stylem, jakoby z pohledu dítěte, které prožívá hrůzyplné události, ale příliš si je neskládá do souvislostí - o to více však tyto osobní zážitky působí na čtenáře. Jedná se skutečně více o svědectví než o takzvanou literaturu - a přesto právě Stojka řekne k tématu mnohem víc než většina řemeslně zdatných beletristů.

Píseň, která vznikla v Osvětimi

Ceija Stojka: Hákové kříže, cca 1993 (z knihy Žijeme ve skrytu)Jsme v ráji v Aušvicu,
všichni to slyšte.
Krajina pustá je,
nikde dům nevidět.
Vylítnem tady tím komínem,
ach Lili Marlen, ach Lili Marlen.

Nemocnice tu taky je,
nikdo živý z ní nevyjde.
Všichni se můžem setkat jen nahoře,
až projdem komínem, po plynu v komoře.
Nevyjdem bránou ven, nevyjdem,
ach Lili marlen, ach Lili Marlen.

Ceija Stojka: Když zabili pět tisíc, nacisté si zatancovali, 1999 (z knihy Žijeme ve skrytu)A vlastně totéž platí i o jejím malování, kterému se začala věnovat po návratu z Japonska v roce 1989. Její obrazy lze jistě zařadit k insitnímu umění, ale zejména ty, které se týkají válečného traumatu, působí mrazivou silou a nechybějí jim velmi silné, byť jednoduché motivy a symboly (nejpatrnější v "procházení" motivu hákového kříže v různých podobách většinou válečných obrazů).

Ceija Stojka: Ženy z Ravensbrücku, 2003 (z knihy Žijeme ve skrytu)

Ceija Stojka při návštěvě Prahy, 2009Zážitky romského dítěte v těch nejnelidštějších podmínkách a způsob jejich "literární fixace" patří bezesporu k tomu nejpůsobivějšímu na českém literárním trhu. Tak vzácná provázanost literárního a výtvarného díla, které není "vysezeno u stolu", ale diktováno neodbytnou potřebou dostat ze sebe hrůzné běsy a podat svědectví, se dnes už skoro nevidí.

Ceija Stojka: Žijeme ve skrytu - Vyprávění rakouské Romky
přeložila Jana Zoubková
vyd. Argo v rámci mezinárodní edice Romani Library, 132 stran