Dá se točit komedie na kontinentu, odkud přicházejí spíše tragické zprávy?
Jistě, dá. Ona i zpráva o blbém manželství je svým způsobem tragédií, ovšem nahlížená českýma očima se lehce změní v tragikomedii – a s patřičným nadhledem, jaký je právě Švandrlíkovi vlastní, ji pak diváci daleko líp přijímají, ať už je odkudkoliv.
Viděl jste v Africe kino či televizi? Čemu se tam smějí?
V Nairobi a dalších velkých městech jsou v obchodních centrech multikina jako u nás a promítají tam i stejné filmy, převážně americké. A indické. Prostě Hollywood a Bollywood. Vysílání místní televize jsem zahlédl jen tu a tam. Viděl jsem nekonečné dialogy o jistě důležitých věcech – lidé se nesmáli – a jakousi estrádu z národních písní a tanců s průvodním slovem – lidé se smáli. V hotelích mají na satelitu západní stanice.
Bál jste se afrického natáčení v neznámu?
Spíš jsem měl obavy o herce a štáb, vezli jsme je do rovníkových pralesů plných divé zvěře, jedovatých hadů a hmyzu, ale díky naší i keňské produkci dopadlo vše skvěle. Hada jsme nezahlédli, hrocha či lva nenapadlo nás napadnout, a dokonce nikdo nedostal ani průjem! Ubytování, servis i ochrana, tohle všechno tam bylo skutečně prvotřídní.
Nenapadlo vás natočit dokument o českých doktorech v Africe?
Česká nemocnice v Itibu, osadě v pralese na rovníku, je zázrak. A zázrační jsou i lidé, kteří se jí věnují. Třeba mladý Aleš Bárta z Pardubic, který se o její chod stará – stala se náplní a posláním jeho života. Hluboce se před ním skláním, on je pro mě skutečným hrdinou dnešní doby. A nejen pro mě, i pro celý štáb. Abychom pomohli, vybrali jsme mezi sebou pro nemocnici 278 tisíc korun. Určitě by si zasloužila dokument o pozoruhodných činech v nepředstavitelných podmínkách. Ale protože tam nejsou skandály ani černá kronika, je to pro mnohá média nezajímavé.
Od začátku jste měl přesnou představu. Překvapují vás přesto některé scény či herci?
Švandrlíkova kniha je nadčasová, platí dnes jako v době vydání, že Čecháček je a zůstane Čecháčkem, což kolem sebe vidíme denně. S úsměvem "nastavuje zrcadlo" našim nešvarům a dělá to formou půvabnou a nenásilnou. Už při čtení jsem viděl scény před sebou a těší mě, že stejně je viděli herci, neboť jejich výkony jsou přesně v duchu předlohy i přežívajícího českého způsobu života. Své postavy si hýčkali, třeba tchyně, již hraje Eva Holubová, je tak česky "echt", že mít ji doma, skočíte z okna. Se všemi jsem spokojený.
Přistihl jste se, že si říkáte – Jak by to chtěl pan Švandrlík?
On napsal v podstatě humornou hříčku, anekdotu, kde nejsou žádné hlubokomyslné ponory do rozervaných duší osamělých jedinců. Vše nahlíží s laskavou nadsázkou. Přímočarý, jednoduchý a pohodový příběh je příjemným čtením na dovolenou. Od prvního vydání v roce 1980 se prodalo jeden a půl milionu výtisků. Proto jsem se snažil zachovat ducha předlohy a natočit stejně příjemnou ilustraci knížky. I když mě samozřejmě napadaly mnohé varianty, vždy jsem si říkal – to ve Švandrlíkovi není, to tam nepatří – a ukázněně se vrátil ke knize. Autor stačil ještě přečíst první verzi scénáře a neměl jedinou připomínku. O to víc mě mrzí, že se nedožil premiéry.
Kdy pro vás jeden film končí a začínáte myslet na další?
Film pro mě skončí premiérou. Mám nachystaný scénář k pohádce Čertova nevěsta podle Boženy Němcové, kterou bych rád v létě natočil. Zamýšlím se nad další veselohrou a historickým seriálem v duchu Elisy z Rivombrosy. Odehrává se kolem roku 1890 a je plný lásky, nenávisti, úkladů, protivenství – zkrátka romantika.
Co ještě natočil Zdeněk TroškaBota jménem Melichar (1983), Slunce, seno, jahody (1984), O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), Slunce, seno a pár facek (1988), Slunce, seno, erotika (1990), Princezna ze mlejna (1994), Z pekla štěstí (1998), Princezna ze mlejna 2 (2000), Z pekla štěstí 2 (2001), Andělská tvář (2001), Kameňák (2002), Nejkrásnější hádanka (2007). |
