Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Šestačtyřicetiletý kytarista Rudy Linka je absolventem pražské konzervatoře, přes pobyt ve Švédsku se jako pětadvacetiletý dostal do Spojených států. Díky studiu na nejprestižnější jazzové škole světa, bostonské Berklee College of Music, a nepochybně i prostřednictvím soukromých hodin u velkých osobností jazzové kytary Jima Halla, Johna Scofielda a Johna Abercrombieho, se stal jedním z nejuznávanějších kytaristů své generace.
Linkovo nové album Beyond The New York City Limits (Sony BMG) je z převažující části autorským počinem. Stylově jej lze zařadit k modernímu mainstreamu, vědomému si svých kořenů a hudeních souvislostí. Proto zde může znít i funky (Just Around The Block), instrumentální podoby písniček z klasického "amerického zpěvníku" (Dubinova It Could Happen To You, California Joni Mitchellové) či krásně melodický dialog Linkovy akustické kytary a kontrabasu dalšího světově proslulého Čechoameričana George Mraze (How Spiritual Are You?).
Rudy Linka se ke svému českému původu plně hlásí a v poslední době pro zdejší jazzovou scénu nezištně dělá velké věci: právě on stojí za Bohemia BluesFestem, který na pražské, prachatické a českobudějovické pódium přiveze 13. - 15. července velké americké jazzové hvězdy v čele s Billem Frisellem, Ravim Coltranem a Yellowjackets.
Přestože se i s americkým pasem zjevně cítí být Čechem, jeho hudba je ryze americká, bez násilných roubů pokusů o slovanské harmonické či melodické myšlení. Hraje tak, jak se to naučil za "Velkou louží". A naučil se to výtečně.
JEŠTĚ VYŠLO
V jedné z předních kapel mladší české jazzové generace Limbo se sešly čtyři výrazné muzikantské individuality - saxofonista a basklarinetista Pavel Hrubý, trumpetista František Kučera, kontrabasista Taras Vološčuk a bubeník Miloš Dvořáček. Jejich první, vlastním nákladem vydané album, svědčí o hráčském přístupu, pro který je alfou a omegou svoboda vyjádření každého zúčastněného. Nejde o klasický free jazz, koncepce jednotlivých skladeb je zjevně předem dána, ale na její bázi mají zejména Hrubý a Kučera zcela volné ruce k vlastnímu vyjádření. To, že jejich hudba cestuje styly a občas se dotkne i soudobé vážné hudby, vychází z naturelu každého z nich.
Skupina Kačkala je na naší scéně naprostým unikátem. Kvarteto dvou českých a dvou amerických zpěvaček na svém prvním albu Vox (Silver Rocket) syrově a zcela přirozeně zpívá vlastní písně v češtině i angličtině. Do velké míry Kačkala staví na velmi osobních "ženských" textech. Vtipná stylizace čtyř dam do pistolnic z Divokého západu dostává dokonce i hudební rozměr, když některé písně, třeba hned úvodní Have You Seen, připomínají terénní nahrávky amerických folkloristů, nasbírané kdesi v Apalačských horách. Kačkala se ovšem nijak stylově nevymezuje, nejméně pak countryově. Je prostě osobitým nadžánrovým projektem, kterým stojí za to se nechat unést.
Bluesový kytarista Tab Benoit je jednou z předních osobností současné louisianské scény - ostatně, po povodních v New Orleansu byl jedním z hlavních organizátorů nejrůznějších hudebních akcí na podporu poškozených. V jeho hudbě je houpavý louisianský styl samozřejmě výrazně znát, a to i přesto, že samotná hra na kytaru vychází spíše z chicagského modelu, ale nemá daleko ani k chuckberryovskému rock´n´rollu. Na aktuálním albu Brother To The Blues (Telarc/Classic) ovšem Benoit odhaluje ještě jednu ze svých lásek - zemitou country. Ta prosvítá několika převzatými skladbami včetně I Heard That Lonesome Whistle klasika Hanka Williamse.
