Z filmu Casablanca s Humphreym Bogartem a Ingrid Bergmanovou (1942) | foto: archiv

I Madonna ostrouhala. Casablanca je považována za nedotknutelný film

  • 30
Vlně předělávek slavných hitů, jíž už podlehli Ben Hur či Sedm statečných, jeden stále vzdoruje: Casablanca. Válečná romance z roku 1942 se po prázdninách vrátí do kin ve své původní podobě.

Zkoušel to kdekdo, zatím žádný neuspěl. Ani královna popu Madonna, která před časem přišla s nápadem, že by si v nové verzi Casablanky zahrála Ilsu po boku Ashtona Kutchera v roli Ricka. S návrhem zpěvačka obcházela produkce, ale všude ji zdvořile vyprovodili a v jednom studiu vyslechla památnou větu: „Casablanca je považována za nedotknutelný film.“

Zahraj, Same

Stala se symbolem, přitom vznikla překotně, takříkajíc na koleně. Japonci přepadli Pearl Harbor 7. prosince 1941 a den poté vytáhli ve společnosti Warner Brothers text s názvem Každý chodí k Rickovi. Původně šlo o divadelní hru, scénář podle ní se dopisoval až během natáčení a památnou poslední větu „Myslím, že by to mohl být začátek krásného přátelství“ přidali tvůrci až dodatečně po dokončení filmu.

Ostatně jen pověstné výroky snímku by složily dohromady celý děj. „Ze všech putyk ve všech městech, co jich na světě je, si vybere zrovna tu mou,“ prohlásí Rick, když do jeho podniku v marocké Casablance, za druhé světové války středisku uprchlíků mířících do svobodného světa, vkročí Ilsa, jeho osudová láska z pařížského setkání. Proto Ilsa objednává u pianisty v Rickově baru „Zahraj, Same. Zahraj Jak plyne čas“, proto také zazní věty „Nám zůstane Paříž“ nebo „Líbej mě, jako by to bylo naposledy“. Ilsa má totiž manžela, po kterém pasou nacisté, a pomoc hledá u Ricka.

Humphrey Bogart a Ingrid Bergmanová coby Rick a Ilsa snímek naprosto opanovali, třebaže „v civilu“ si prý moc nesedli a režisér Michael Curtiz musel dorovnávat rozdíl mezi herečkou vyšší než její partner. Ale možná právě vzájemné jiskření dodalo romanci její kouzlo.

Hlavní dvojice i představitel Ilsina manžela Paul Henreid si své role zopakovali pro rozhlasové vysílání CBS v dubnu 1943 – a zůstaly jim navždy. Dokonce slavný režisér François Truffaut, s nímž se v 70. letech jednalo o možném remaku, odmítl slovy: „Nedovedu si představit, že by Jean-Paul Belmondo a Catherine Deneuveová překonali Bogarta s Bergmanovou.“

Symbol Marseillaisy

Nikdo z herců Casablanky již nežije. Jako poslední zemřela letos v květnu v 92 letech Madeleine Lebeauová, představitelka Rickovy přítelkyně Yvonne, která ve scéně vzdoru proti německé písni zpívá Marseillaisu. Mimochodem, ona i její manžel Marcel Dalio, představitel krupiéra, uprchli z rodné Francie před nacisty, které ve filmu hráli zase židovští emigranti z Německa.

Americký filmový institut označil Casablanku za třetí nejlepší film dějin, song Jak plyne čas za druhou nejlepší píseň, scénář je podle svazu amerických filmových scenáristů vůbec nejlepším v historii kinematografie. A scénu s Marseillaisou sdíleli lidé na sociálních sítích po loňském útoku teroristů na Paříž jako výraz solidarity s Francií.