Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Muž, který u focení tančil. Cartier-Bresson byl mistr rozhodujících okamžiků

  11:03aktualizováno  11:03
Velká retrospektiva Henriho Cartier-Bressona, jednoho z největších světových fotografů, v pařížském Centre Pompidou dokáže překvapit. Deset let po jeho smrti ukazuje netradiční souvislosti jeho díla.

Nohy Martine Franck vyfotil Cartier-Bresson v roce 1967 | foto: Henri Cartier-Bresson / Magnum Photos, courtesy Fondation Henri Cartier-Bresson

Jak vypadá legendární fotoreportér v akci? Ani ho nepoznáte od ostatních lidí v davu. Hubený muž v dlouhém baloňáku, jaké se v padesátých letech nosily. Žádný obrovský fotoaparát na krku. Jen malá leica, kterou nepozorovaně svírá v dlani. Pak ho něco zaujme, zvedá leicu k očím, a jako by začal tančit. Zvedá se na špičky. Dělá rychlé úkroky do stran, naklání se... trvá to však jen pár vteřin, pak zase splyne s okolím.

Dokumentární filmové záběry zachycující jednoho z největších světových fotografů při práci jsou součástí velkolepé retrospektivní výstavy, kterou k desátému výročí úmrtí Henriho Cartier-Bressona (1908-2004) připravili v pařížském Centre Pompidou.

Jiný pohled

Kurátor výstavy Clément Chéroux se snaží o nový pohled na slavného fotografa, známého jako "mistr rozhodujících okamžiků". "Dosud byly k Bressonovu dílu zažité dva přístupy. Jeden akcentoval jeho fotografie z 30. let a zaměřoval se na fotografův přínos z pohledu dějin výtvarného umění," uvádí Chéroux. Druhý pohled  podle něj vyzdvihuje spíše poválečnou žurnalistickou práci, spojenou s agenturou Magnum, kterou Cartier-Bresson spoluzakládal. Tento proud na něj pohlíží více jako na fotografa a fotožurnalistu.

Fotograf Henri Artier-Bresson

Fotograf Henri Cartier-Bresson

Kurátor výstavy se pokusil jít dál. Hledá nové souvislosti, snaží se ilustrovat všechny vlivy, které formovaly jednotlivé etapy Bressonovy tvorby. Pokouší se vysvětlit, jak z člověka, který se měl stát dědicem otcovy továrny, vyrostl světově uznávaný umělec. A ukazuje, jak se vyvíjel jeho jedinečný styl.

Expozice vypráví příběh. Jsou zde Bressonovy kresby z chlapeckých let i jeho první fotky, pořízené na skautském táboře. Můžete sledovat, jak syn francouzského průmyslníka nechtěl jít v otcových šlépějích a nakonec se s jeho podporou zapsal na malířskou akademii, kterou založil André Lhote. Vystaveny jsou i působivé Bressonovy malby z tohoto období. Dril u Lhoteho s velkým důrazem na kompozici se však Bressonovi také nelíbil. "Jsem založením anarchista," vysvětloval později v rozhovorech.

A tak opět utíkal od studia. Tentokrát  do kaváren, k debatám s Andrém Bretonem a dalšími surrealisty. Jak se později ukázalo, Lhoteho škola i pohled surrealistů na výtvarné umění  se staly stěžejním základem Bressonových perfektně komponovaných záběrů. Vliv se projevil už na jeho raných snímcích z Afriky, kam odjel opět s otcovou podporou. Vliv surrealismu na fotografovu tvorbu kurátor také pečlivě ukazuje na fotografiích.

Fotogalerie

Výstava pak zachycuje Bressonovy fotožurnalistické začátky v komunistických časopisech. Je zajímavé sledovat, jak se k jeho snímkům přistupovalo. Cartier-Bresson odmítal výřezy ze svých fotek. Ctil dokonalou kompozici a zásadu, že vše, co je na filmovém políčku, má být i na výsledné fotografii. Dnes by se jeho fotku nikdo rozumný neodvážil oříznout. Ve 30. letech to však dělali běžně, dokonce mu někdy vystřihli  kus vyfotografované postavy a přilepili ji přes jinou fotku. Kurátor to dokládá příklady. Ukáže dobovou zvětšeninu i to, jak s ní naložili v novinách.

Expozice mapuje i méně známé období, kdy Bresson působil jako asistent filmového režiséra Jeana Renoira. Na velkoplošných plátnech je vidět i v některých epizodních rolích - třeba jako mladý kněz, který se až příliš zálibně ohlíží po koketní dívce.

Návrat ke kresbě

Příběh pokračuje obdobím 2. světové války (Bresson sloužil u armády, padl do zajetí, ze kterého utekl) i poválečnou dobou, kdy založil agenturu Magnum. Ta zásobovala skvělými snímky nejprestižnější světové noviny a časopisy. Před očima defilují desítky geniálních fotografií. Afričtí dělníci, mexické prostitutky, chlapík přeskakující kaluž u pařížského nádraží, lidé oplakávající Gándhího, kubánský diktátor Fidel Castro... Snímky popisující běžné starosti i povýšenost moci.

Na konci šedesátých let odešel Bresson z vedení agentury a z té doby je také snímek doprovázející tento text, na něm jsou nohy fotografky Martine Franck (v roce 1970 se s ní oženil).

Závěr výstavy ukazuje, jak se stárnoucí fotograf vracel ke kořenům. Opět probleskují motivy ze  "surrealistického období". Nakonec přestal fotit, leicu nahradil tužkou a vrátil se ke kresbě. Závěr expozice ovládají autoportréty starého muže, který se zapsal do historie.

Největší bressonovská retrospektiva za posledních deset let končí 9. června







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.