Zařadit její živelnou muziku je ošemetné. Míchají se tu vlivy velkých bigbandů i jazzu čtyřicátých let, elegance Hollywoodu i moderní pop či elektroswing. „Můj zvuk je specifický, inspiraci čerpám ze všech možných zvuků a nástrojů,“ říká pětatřicetiletá zpěvačka, jež má na svém kontě dvě desky. „A tvořím díky rytmu. To je pumpa v mém srdci, pohyb, tělo, tanec. Rytmus dokáže vybudit tělesné reakce, pro mě je základem vší hudby.“
Kde se obtížně škatulkuje, tam přicházejí vzletná přirovnání. Šokující slečna Emerald, jazzová retro princezna, nizozemská Adele, nástupkyně Amy Winehouse a podobně. „My umělci moc nevíme, jak s těmito srovnáními pracovat. Většinou je v tom jistý lichotivý podtext, ale zároveň je to zvláštní pocit. Člověk si klade otázku, jestli to neznamená, že nemá dostatečně vytříbený vlastní styl,“ přiznává Caro Emerald. „Často mě přirovnávají k Adele, což nechápu, dělám dost jiné věci. Na druhou stranu nemůžu tvrdit, že mi to vadí, je to svým způsobem kompliment.“
Na Colours přiveze šestičlennou kapelu – basáka, klávesistu, kytaristu, bubeníka, jenž zároveň mixuje, a dva dechaře. „Jeden z nich je i skvělý zpěvák, druhý zase tancuje. Takže každý má v zásobě nějaký bonus a výsledek pak stojí za to,“ slibuje.
