Divadelní hra Carla del Ponte

Divadelní hra Carla del Ponte - Fotografie z divadelní hry Carla del Ponte v Divadle v 7 a půl (2007) | foto: Carlu del Ponte,

Carla del Ponte je jako šavlozubý tygr

  • 2
Gestapačka. Děvka. Neřízená střela. Ztělesněná tvrdohlavost. Pro Carlu del Ponte, hlavní žalobkyni Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, mají její protivníci i novináři různá jména.

Teď o ní existuje i divadelní hra, jež nese její jméno. Napsali ji tvůrci z brněnského Divadla v 7 a půl: dramaturgyně Vendula Borůvková a Simona Polanská a režisér Matěj T. Růžička. Hru uvádí soubor, který momentálně hledá v Brně novou střechu nad hlavou, zatím v pražském Divadle v Celetné.

"Vždycky jsem stála na straně bitých a utlačovaných. Nebylo to racionální rozhodnutí - byly to sny a na ty nemáme žádný vliv. Stála jsem na správné straně, protože je to má přirozenost. Nikdy se nesnížím k zločinu, nikdy se nepřidám na stranu zla," říká v úvodu postava Carly, která ve hře zápasí nejen s arogancí Slobodana Miloševiče a jeho ženy Mirjany či s agresivitou Arkana, vůdce srbské dobrovolnické armády, ale také s vlastními pochybnostmi.

Neslunit se na hrobech!
"Úplně na začátku byl článek v magazínu MF DNES a Matějův nápad, že o téhle ženě, zarputilé jak šavlozubý tygr a objektu nenávisti několika vlád, mafií a prezidentů, chce udělat představení. Takže více než o konfliktu v Jugoslávii a soudních procesech v Haagu je Carla del Ponte dramatem odhodlání angažovat se, být spravedlivý až sebevražedně, stát na straně, která vítězí často jen morálně. A témat, která nás v kauze bývalé Jugoslávie nejvíce fascinovala, je samozřejmě moc, ať už jde o politická rozhodnutí Miloševiče nebo Karadžiče, nebo o jednotlivé popravy bezejmenných bezejmennými," říká Vendula Borůvková, která má na hře největší autorský podíl.

Režiséra Růžičku udivuje fakt, že domácí divadelní scéna nijak krvavý konflikt v bývalé Jugoslávii nezpracovala. "Drama, které se nedávno odehrávalo za humny a odehrává se dodnes. Na dovolenku do Jugošky, proč ne? Ale uvědomuje si někdo, že se sluní na hrobech žen a dětí? Myslím, že del Ponte si to uvědomuje do morku kostí," míní Růžička.

V textu hry se objevují i autentické věty Miloševiče nebo Carly del Ponte. "Snažili jsme se respektovat nejen reálie konfliktu v Jugoslávii, ale i charaktery a slovník jeho aktérů, ať už politiků či bezejmenných obětí. Zcela autentické jsou proto použité básně Radovana Karadžiče, které jsem si našla na internetu v anglických překladech," popisuje Vendula Borůvková.

České divadlo jako by se v posledních několika letech rozpomnělo na nepříjemná "témata svědomí". Po projektu Perzekuce, který zachytil drastické poválečné vyrovnání Čechů se sudetskými Němci nebo proces s Miladou Horákovou, přišlo právě Divadlo v 7 a půl s textem o Janu Palachovi. Ve stejné linii nyní pokračuje s Carlou del Ponte.

Mezi Palachem a žalobkyní del Ponte je spojnice. Palach i prokurátorka z Haagu vyjadřují přesvědčení, že zlu je třeba se aktivně postavit. "Zajímá mě okamžik, od kterého si člověk uvědomí, že se děje něco tak zásadně nemorálního a špatného, že nevystoupit proti tomu znamená stát se když ne spolupachatelem, tak spoluviníkem. Zajímá mě ta hranice svědomí, kterou člověk zatlačuje stále hlouběji k relativismu a lhostejnosti. Palach i Carla jsou hrdinové, protože proti zlu bojují," říká
Borůvková.

A režisér Růžička dodává: "Osobně obdivuji všechny, kteří se z přesvědčení dokázali postavit většině bez ohledu na osobní ohrožení. Všechny Gabčíky, Kubiše, Palachy a dnes i del Ponte."

,