„Rádi koncertujeme a cestujeme,“ prohlásil Svensson. „Celých pět let klidu jsem se na to těšil.“
Jak vypadá takové evropské turné rockové kapely?
Spolu s technickým týmem je nás čtrnáct. Šest muzikantů, dva řidiči a zázemí. Jezdíme ve dvou vozech. V autobusu cestuje a bydlí kapela, ve velkém tiráku se vozí aparatura.
Kapela vašeho jména by spíš měla létat letadly, ne?
Už dávno se přišlo na to, že v Evropě to nemá smysl. Všude je to blízko. Je přitom zvláštní, že všechna letadla, která potřebujete, odlétají brzy ráno, takže se po koncertě stejně nevyspíte. Půlku dne strávíte čekáním a cestami na letiště a z letiště, balením, ubytováváním. Autobusy, které dnes kapely používají, jsou pohodlné, každý máme své lůžko a dobře se vyspíme. A nikdy nám nic neuletí.
I tak, není to harcování únavné?
Je to změna. Člověk si také trochu odpočine. Třeba i od rodiny.
Máte v tom prostředí čas na komponování nových skladeb?
Občas se mi v hlavě něco mihne, tak si to poznamenám. Když je pak přestávka, dávám nápady dohromady. Funguje to.
Vaše zatím poslední deska Long Gone Before Daylight je lehoučká a křehká, ale všichni se shodují v tom, že jí chybí jasný hit.
My jsme kapela, která existuje přes deset let. Máme svůj stálý okruh posluchačů, kterému je jedno, jestli je tam velký hit, nebo ne, protože nás mají rádi jako celek. To znamená náš styl, náš zvuk a tak. A teenagery na jednu rozhlasovou píseň stejně nenalákáme.
 Švédská kapela The Cardigans. |
 Zpěvačka Nina Persson |
 Plakát k pražskému vystoupení The Cardigans. |
