Po slibné Andoře a skvěle zvládnutém Amadeovi je Caligula z pera Alberta Camuse už třetí spoluprací režiséra Martina Čičváka s hercem Ondřejem Brouskem v pražském Divadle na Vinohradech. Více než zmíněnou tvorbu však nová hra připomíná jinou letošní Čičvákovu premiéru, tedy Karamazovy v Činoherním klubu. Stejně jako Juraj Kukura v roli starého Karamazova se totiž i Caligula v podání Ondřeje Brouska staví do role bezskrupulózního rozervance a ďábelského pokušitele ostatních.
Oproti Karamazovi je však zvrácený římský císař publiku možná až sympatický, Camus ho popsal jako filozofa zkoumajícího hranice bytí i svých vlastních možností. Zločiny, které páchá na Římu a svých poddaných, omlouvá autor jednak pohledem do duše nešťastného vládce, jednak kontrastující zhýralostí konspirujících senátorů (Ivan Řezáč, Pavel Rímský, Martin Zahálka, Adam Vacula, Petr Rychlý, Václav Svoboda).
Brousek jako chorý CaligulaRozhovor s hercem  |
Hra se může opřít o spolehlivého Ondřeje Brouska. V titulní roli zaujme, nejsilnější okamžik si však nechává až na závěrečný monolog. Dobře mu sekunduje i Andrea Černá v roli dolézající Caesonie, fascinuje nejen akrobacií na visutém kruhu. I přes jinak dobré výkony však mají herci jeden problém – všichni bojují s textem a dlouhými větami. Těžká filozofující předloha plná existenciálních úvah jim prostě nejde z úst a zřejmě by zasloužila větší úpravy.
Čičvák navíc tentokrát docela šetří výraznými režijními obrazy. Přináší vlastně jen jeden, ovšem zato výjimečný. Caligulovo alter ego se na laně snáší nad senátory a se zlatou kosou je za Caesoniina zpěvu hrozivě nahání po pódiu. Velice silný moment bohužel trochu rozmělní jeho pozdější opakování.
CaligulaDivadlo na Vinohradech premiéra 4. listopadu 2015 režie: Martin Čičvák hrají: Ondřej Brousek, Andrea Černá, Adam Vacula, Ivan Řezáč, Michal Novotný, Petr Rychlý, Martin Zahálka, Václav Svoboda, Pavel Rímský, Eva Režnarová, Tomáš Krivošík |
Tam, kde hra nedostává očekávání, však důsledně napomáhá výrazná scéna. Její autor Hans Hoffer zasadil děj do mělké vody. Každý krok, každý sebemenší pohyb na ní vyvolá kruhy, které se rafinovaně promítají na půlkruhovou stěnu na pozadí.
Tady v čeřící hladině se odehrává Caligulovo šílenství. Sterilní scéna, kterou vedle vody doplňuje ještě zavěšený metalofon a 3D tiskárna, nechává diváky po celou dobu v napětí až do brilantně nečekaného konce. Není tedy jen pouhou manýrou. Rozhodně ne ve srovnání s programem, jehož obálku na Vinohradech nově potahují červeným semišem.
