Cabriolet vznikl gentlemanskou dohodou

Distributor Jan Bradáč z Falconu o něm říká, že je to "ryze mladý film pro mladé, jehož životnost by tudíž neměla být krátká". Ovšem tvrdit, že Cabriolet představuje v Česku ojedinělý, opravdu plně nezávislý snímek, tak docela neplatí. Jeho koproducentem je opět Česká televize, i když se k projektu připojila teprve poté, co tamní dramaturgie viděla hrubý sestřih - nikoli tedy už od scénáře, jak tu bývá zvykem.

"Uzavřeli jsme s vedoucími tvůrčí skupiny Helenou Slavíkovou a Alicí Nemanskou takovou gentlemanskou, vlastně spíš dámskou dohodu. Slíbily, že ČT do výroby vstoupí, pokud se jim výsledek bude líbit," říká producentka Cabrioletu Olga Dabrowská. "Což se stalo. Pak se přidal i distributor, čili jsme vlastně z úplně malých poměrů stoupali pomalu výš a výš." Zní to tedy jako příběh se šťastným koncem. Ale nejsou filmy, které se na vlastní riziko natočí a pak čekají na verdikt ČT, vlastně rukojmími Kavčích hor? Co kdyby televize řekla Díky, ale nám se to nelíbí, zase si to odneste. "No, měli jsme připravenou i krizovou variantu. Přepis obrazu ani zvuk by nebyly technicky tak dokonalé, my bychom zůstali chudí, odření až na kůži, ale tak či onak bychom Cabriolet dokončili," přiznává Dabrowská.

CABRIOLET
režie scénář	Marcel Bystroň
kamera	Marek Tichý
hudba	Ivan Král
producent	Olga Dabrowská
hrají	Tobiáš Jirous Pavla Jirásková Ivan Král Eva Vojtová Inka Brendlová

Podle televizního dramaturga Iva Pelanta může být naopak podobný postup výhodou. "Na digitální video se dají levně natočit třeba pilotní ukázky, a jak by se postupně upřesňovaly a vylepšovaly, dosypávali bychom také peníze. Není tajemstvím, že ČT vyrábí - ve srovnání s malými produkcemi - relativně draho a chce využívat vlastní kapacity," říká a dodává, že díky Cabrioletu objevil možnosti, které operativní práce s digitální kamerou skýtá: "Když jsem měl k materiálu nějaké připomínky, bez problémů cokoli dotočili. Nadchli mě, vidím v nich producentské romantické hrdiny."

Bezvýhradné okouzlení digitální kamerou vlastně nesdílí jen Marek Tichý, který ji držel v rukou. "Ano, je to metoda levná, mobilní, dostanete se všude, ušetříte materiál, film natočíte skoro zadarmo. Ale postprodukce je naopak moc drahá a kameraman si vždycky radši vybere profesionálnější kameru i formát," říká Tichý o nové světové módě, umožňující točit prakticky každému.

TOBIÁŠ JIROUS
Malíř, literát a hudebník se stal příjemným hereckým objevem filmu Cabriolet. Narodil se v roce 1972 ve známé disidentské rodině, v devadesátých letech stačil vydat dvě sbírky básní, studovat výtvarné umění, publikovat v časopisech a hrát v několika skupinách včetně DG 307. Nyní založil kapelu Heroes a připravuje uvedení své divadelní hry. Svou první roli popsal "všecko jsem chtěl prožívat doopravdy". Do scénáře Cabrioletu prý nemluvil: "Některé změny vyplynuly spíš z improvizace na zkouškách, ale proč fušovat do cizího scénáře, když s Radimem Špačkem píšeme filmový scénář vlastní."

Romance by stačila
(recenze filmu Cabriolet)

Jsou v otevřeném autě, vítr ve vlasech a život před sebou - tuhle už řádně vyždímanou představu "nezávislé" road movie vzbuzuje svým názvem film Cabriolet. Brzy se však ukáže, že tentokrát je kabriolet pouze symbolem snu o cestě - snu, na který mladé dvojici nechybí jen milion, ale hlavně vyměřený čas. Ona je v nějakým jiným tempu, popisuje výstřední chování své dívky mladý bubeník, který si na živobytí vydělává jako popelář. Čerstvě opuštěn svou předchozí láskou, objeví tu novou, osudovou, ležet na skládce odpadků s pořezanými žílami.

Do nemocnice ji odveze včas; on si ve svých směšně dojemných zpovědích připadá "odříznutej" a ona je "podříznutá" - a tak spolu začnou žít. Což znamená, že spolu sdílejí postel, rituál rockového klubu, odkud do celého filmu přechází skvělá hudba Ivana Krale, i rodinné důvěrnosti - dosti účelové dívčiny vzpomínky na mrtvého otce či mile groteskní návštěvy u chlapcovy příbuzné. Jenže hrdinčino jiné tempo, počínaje sólovými flámy přes dětinské provokace policistů po vzpurné útěky a kajícné návraty, vztah pomalu rozkládá. Je přitom očividné, že pro své výstřelky musí mít buď setsakramentsky vážný důvod, nebo je to póza protivné slečinky.

Platí to prvé, ovšem z projevu Pavly Jiráskové to nikdo nevyčte. Nesporně fotogenická, ale herecky slabá aktérka podobně vychýlila už film Mrtvej brouk; civilnost předstírá tak snaživě, až dráždí. Hraje se tu hraje pražská variace slavné filmové Love Story Arthura Hillera založené na soucitu s hrdinkou, ale tahle budí spíše antipatie. Naopak Tobiáš Jirous umí přirozeně sdělit i výlevy, které tahají za uši: má dar klukovské opravdovosti, zapadající třeba do poetiky Samotářů. Ano, Samotáři i Mrtvej brouk jsou Cabrioletu blízcí v kresbě citového hledání a míjení jedné generace, jenže ten na ně nemá (s výjimkou Jirouse) herecky.

Děj kromě Love Story připomíná i německé Klepání na nebeskou bránu, kde však vzpoura proti osudu ctila žánr s prvky krimi. Jenže Cabriolet oťukává obojí: ač by rocková romance stačila, v druhé půli se přidá krkolomná zápletka s výkupným, vraždou, dobročinnými koncerty a zlotřilou nadací. Kulhá to věcně, morálně, logicky a ubírá i těch pár plus, jež nasbírali Kral s Jirousem. Škoda o to víc, že také režisér Marcel Bystroň vymyslel několik svěžích drobností, třeba vzdorný koncert klaksonů, soulad bubnů s bušením na okno. Ale takových okamžiků je na celovečerní film málo.