Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Být v U2 je velká legrace, pochvaluje si Bono

  0:12aktualizováno  0:12
Patří k nejznámějším umělcům dneška. Frontman kapely U2 Bono se však minimálně stejně jako o hudbu zajímá o svět kolem sebe. Nedalo se tomu vyhnout ani v následujícím rozhovoru.

Brit Awards 2009 - Bono a Adam Clayton z U2Na dvanácté studiové album irských U2 se čekalo pět let, což je nejdelší pauza, kterou si kdy jedna z nejslavnějších kapel dneška dopřála. Frontman Bono (48) v mezičase utvrdil svou pozici umělce, kterému nejsou lhostejné věci veřejné. K jeho mimohudebním aktivitám patří třeba snaha o pomoc Africe a boj proti AIDS. Za svůj aktivismus byl už třikrát nominován na Nobelovu cenu míru.

U2 odehráli tajný koncert

Slavní Irové zahráli tři písničky na střeše BBC v Londýně a iDNES.cz byl u toho

Při rozhovoru má Bono na sobě značkové žluté brýle Armani a světle hnědou koženou bundu, kolem krku dlouhou černou šálu. Když se v londýnském hotelu Claridge pozdravíme, jeho hlas je hlubší a chraptivější než obvykle.

Ale copak? Rýma? Nebo bolení v krku?
S krkem už roky nemám žádné problémy a jsem moc rád.

Pořád kouříte?
Je to snadné... Nechávám toho každých pár měsíců, je to takový ten klasický scénář. Ale kouřím, jen když piju, a jak jistě víte, já moc nepiju. (ironický úsměv)

Máte novou desku. Zdá se, že jsou na ní písničky, které jste psal z perspektivy jiných postav...
Bono, lídr irské skupiny U2, sleduje utkání Arsenal - Manchester UnitedNo, o žádný přístup podle herecké metodické příručky nejde. Byl to způsob, jak začít zčerstva ze startovní pozice. Já vlastní biografii nebo autobiografii svým způsobem vyčerpal. Poslední dvě alba byla velice osobní a nejsem si jistý, že bych to ještě snesl, a to nemluvím o ostatních. Ironií samozřejmě je, že maska prozrazuje člověka, jak nás učil Oscar Wilde. Takže člověk končí v hezkých šatech, kdy odhaluje své pravé já. Ocitnete se nakonec na různých emocionálních místech, která byste vlastně neměl chápat, ale nějak jim rozumíte. Závěrečná skladba Libanonské cedry je napsaná z pohledu válečného dopisovatele. Já samozřejmě nejsem válečný dopisovatel, ale strávil jsem s těmi statečnými muži a ženami spoustu času v různých barech. A jsem hluboce přesvědčen, že kdybych nedělal to, co teď dělám, asi bych psal o hudbě a umění a o dalších věcech, které mě zajímají, ale také si umím představit, že bych se ocitl na několika hodně nebezpečných místech, protože k tomu mám sklony. Takže já k těmhle lidem cítím nejen sympatie, ale také empatii. A potkával jsem je po celém světě – od Sarajeva přes Salvador až k Addis Abebě. Dopisovatelé jsou na těchhle místech z těch nejušlechtilejších důvodů – i když třeba i z jiných.

Podle mých zkušeností to jsou hodně poznamenaní lidé. Máte s nimi nějaké větší zkušenosti? Nikdy jsem válečným dopisovatelem nebyl, ale pár jsem jich potkal.
Grammy 2009 - Bono z irské skupiny U2Vy jste války začínal! Procházel jste svými vlastními válkami a vskutku je výborně dokumentoval. Ale ano, měl jsem několik výjimečných nočních rozhovorů. Ale sebeničení, které vidíme u rock´n´rollu ve všech těch nočních hospodách, je naprosto jiná věc než zážitky lidí, kteří se stali svědky bezdůvodného vyhasínání životů. A to se mě zřejmě dotýká.

Jak se z toho dostáváte?
Už jsem se to naučil. Ale nikdy nevykládám, co všechno jsem zažil na cestách po vzdálených místech, i když jsem to možná zažít neměl. To je sám o sobě jistý úkaz, že to prostě nechcete vytahovat na světlo. Ačkoliv existuje ještě jeden jev, kdy to trauma ve vás je a nikdy o tom nepřestanete mluvit. I takových lidí jsem pár potkal – při večeři vám vyprávějí ty nejotřesnější příběhy a nechápou, že své jídlo pak nejste schopni dojíst.

Nedávno vás někde citovali, že kvůli vašim náročným povinnostem a aktivitám mimo kapelu končíte svůj pracovní den až o půlnoci. V kolik hodin ráno obvykle vstáváte?
Bono VoxVstávám v šest. Dnes ráno vlastně v pět. Ale když pracuju, jsem ranní ptáče. Pokud jsem večer předtím nebyl někde venku, to pak jdu v šest do postele! I když teď už nechodím tolik ven jako dřív, vlastně téměř nikdy. Ale pokud mě někdy potkává jasnozřivost, tak to je v těchhle ranních hodinách, kdy píšu a čtu. Když ale říkám, že po poledni je má tvořivost ta tam, neznamená to, že při zkouškách mě nic nenapadá. Jen to není tak výrazné. Ten ranní klid předtím, než vstanou děti, je pro mě mocný moment. Když potom vstanou, musím je odvézt do školy nebo jim alespoň udělat snídani, až pak se vracím k práci. Jenže to už se mi hlava zaplní všemi dalšími nápady a nemám v ní tak čisto jako ráno.

Nedávno jsem vás viděl v dublinském hotelu The Clarence. O dva dny později jsem otevřel noviny a vy jste byl ve Washingtonu. Pak jsem četl, že jste někde ve Francii, následoval opět Dublin. Krátce poté jste hráli na Grammy v Los Angeles. Moje otázka tedy je: Kolik vlastně existuje Bonů?
Je na ně továrna!

Jste snad jako Saddám Husajn a všichni ti jeho dvojníci?
Jo! Děkuji za tu analogii! Ale když kapela viděla, do čeho všeho se pouštím, otevřela si továrnu. Je kousek za Tallaghtem. A existují různé typy Bona a různě se používají. Ale myslím, že na rozdíl od Saddáma Husajna si přejí, aby na mě byl spáchán atentát. (smích)

Také jste nedávno řekl, že jste v kapele se třemi lidmi, pro které je národním sportem vaše perzekuce. Jak moc vážné je tohle pronásledování?
Bono z kapely U2 hovoří na festivalu Sundance o filmu U2 3DTo byl vtip. Být v U2 je velká legrace. Ovšem pokud věci jdou dobře, v opačném případě ztrácejí lidé smysl pro humor. Ale když se daří a my jsme rozjetí, pak je s nimi legrace. Se všemi – dokonce i s Larrym (bubeník – pozn. red.)!

Larry Mullen nedávno nazval vašeho přítele, bývalého britského premiéra Tonyho Blaira, válečným zločincem. Co vy na to?
Je to velice vážné obvinění a já bych si přál, aby si Larry dělal legraci, ale jsem si jistý, že si ji nedělal. Myslím si, že použít taková slova je velice tvrdé, ale asi to děláme pořád. Propagujeme tirády proti politikům a lidem, kteří mají moc. Když učiníte rozhodnutí jít do války v Iráku, víte, že to bude vaše vůbec nejdůležitější životní rozhodnutí. A Blair je připraven být za toto své rozhodnutí souzen a ví, že si někteří lidé – včetně mě – myslí, že to byla obrovská chyba. Samozřejmě, že si to myslí i Larry! Ale on si myslí, že válečný zločinec je i Eamon Dunphy (irský fotbalista – pozn. red.).

Přeskočme zase k hudbě. S vaším manažerem Paulem McGuinnessem se rozcházíte v názoru na přístup skupiny Radiohead, která dala svou desku na internet s tím, že každý za ni může zaplatit tolik, kolik uzná za vhodné. Vy jste jejich pokusu držel palce.
Bono z U2 během ZOO TV TourDržel jsem palce té snaze najít nové cesty k publiku. Nelíbí se mi koncept darování hudby zadarmo, ale zároveň si myslím, že o tohle jim nešlo. Vyměňovali svou hudbu za vztah s posluchači. Nevím, kolik lidí si to stahovalo zadarmo, ale považoval bych to za jakousi zradu. Zřejmě takových lidí byly stovky tisíc. A to není dobré.

Proč?
Ukazuje to nedostatek respektu k přáním kapely. Myslím si, že by hudba neměla být zadarmo. A myslím si taky, že z hudebního byznysu se stala ovce, která jde na porážku. Je tak snadné říct: "Co pro nás ten hudební byznys kdy udělal? Firmy předražovaly v osmdesátých a devadesátých letech cédéčka, tak ať jdou do háje!" Ale když se řekne hudební byznys, myslíme tím i umělce, kapely, osvětlovače, zvukové inženýry, lidi, kteří mají zkušebny. A ti také budou bez práce, zatímco technologové a telekomy nebo kdo všechno další odkráčí středem s kořistí v drápech. Viděli jsme hollywoodskou stávku autorů kvůli digitálním právům. Digitální práva digitálního prostoru – o tom ta stávka byla. Protože jim to pálí a věděli, co přijde. Ale hudební byznys, bohužel – v to počítám i nás – takhle chytrý není. Takže pokud nebudeme opatrní, budeme jako ti trubadúři u stolu krále na hradě. U toho stolu bychom měli sedět my!

Nebo vlastnit hrad!
Vlastnit hrad! Tohle byl vždycky náš styl. A rozhodnout si, co bude k večeři. A velký pozor, ať to nejste vy! (smích) Což momentálně přesně takhle je!

Raději se vrátíme k té politice. Irská vláda opět snížila slibovanou pomoc Africe. Co vy na to?
Bono z U2 s cenou Pabla NerudyZa posledních 18 měsíců to bylo už třikrát. Teď ráno jsem o tom mluvil s jihoafrickým biskupem Desmondem Tutu. Třeba Němci mohou být hrdí – i já, který jsem s nimi spolupracoval – že Angela Merkelová zvýšila pomoc na rok 2010 o 900 milionů eur. A měla krásný projev, že tohle je smyslem – stát po boku nejchudších z chudých. Prezident Obama také přislíbil zdvojnásobit pomoc, původně do roku 2012, ale určitě do doby, než odejde z úřadu. Jak to dokáže, to nevíme. Musíme věřit, že to dokáže. A to platí i u irské vlády. Irská vláda má po celém světě ohromný respekt.

Vážně?
Bono z U2 v ChileMyslím, že jsme loni byli na sedmém místě v žebříčku pomáhajících států. A čeká nás mnohem širší téma. Kapitalismus podstupuje zkoušku, projekt globalizace podstupuje zkoušku. A je třeba se na věci podívat přímo – jak v pozitivním smyslu, tak v tom negativním. Je jasné, že globalizace vyvedla z extrémní chudoby více lidí než jakýkoliv jiný nápad v historii. Je také jasné, že to před několika lety přestalo fungovat pro tu nejchudší miliardu, a je třeba to znovu promýšlet s jejich účastí. Prvořadé i druhořadé ekonomiky mají veškerý prostor a všichni kašlou na miliardu lidí, kteří musí vystačit s dolarem na den. To byl první opěrný bod pro zjištění, že globalizace nefunguje pro všechny. Ale až do tohoto bodu jste mohli vždycky tvrdit, že střední třídy každým rokem rostou – podívejte se na Indii. Kamkoliv jste se podívali, tam to vypadalo, že globalizace funguje. A ať se teď bude dít cokoliv, promýšlení a nová podoba tohoto modelu by měla zahrnovat většinu lidí, kteří nežijí na Západě. Nebo přijde nějaké jiné vření či vzpoura.

Bono Vox

Co byste navrhoval vy?
Mozky v našich politických týmech říkají, že přišel čas do globálního stimulačního balíčku zahrnout pro rozvíjející se ekonomiky podíl v procentech. Mohlo by to být jedno procento, mohlo by to být celkem málo. Ale vzpomeňte si – když jsme dělali Live 8, lidi říkali: "Padesát miliard dolarů? To je šílené! Dvacet pět miliard dolarů pro Afriku do roku 2010? To je šílené! Směšná čísla! Ty a Geldof jste blázni!" No a vypadáme teď jako chamtivci, když jsou dnes ve hře balíčky s miliardami dolarů? Neřekl bych. Když Afrika uspěje, bude to dobré pro všechny. Viděli jsme, co se stalo, když se začala rozvíjet Indie. Teď je v Indii 200 milionů příslušníků střední třídy. Na prostředky pro Afriku bychom se neměli dívat jako na pomoc, ale jako na investici. Hovoříme sice spolu kvůli hudbě, ale přesto chci říci tohle: globální myšlení se vždycky restartuje po krizích a velkých katastrofách. Viděli jsme to po první světové válce se Společností národů, po druhé světové válce s OSN, Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou. Máme tu Ground Zero po 11. září a hned vedle to druhé Ground Zero na Wall Streetu. Důsledkem obou událostí jsou geopolitické spory a ekonomický rozruch. Podle mne nastal okamžik znovu si představit, jak by to všechno mělo vypadat.

I o tom jednáte s lidmi, jako jsou miliardáři Bill Gates a Warren Buffett. Jaké to je?
Bono VoxNejsem nijak silný věřící, ale vždy mě ohromí to, že někteří lidé oplývající tím nejvznešenějším duchem, s nimiž jsem se setkal, jsou... (pauza) Když myslíte na Gatese a Buffetta, kteří spojili svá jmění, aby opravdu pomohli těm nejchudším, je to ohromující věc. Myslím, že se rozhodli dát celkem 60 miliard dolarů. Billu Gatesovi nestačilo změnit svět jednou, on to udělal dvakrát. A je to tak dalekosáhlé, že to míří daleko za pouhou filantropii. Na Gatesovi je nejgeniálnější to, že používá svůj obchodní intelekt a tu svou tvrdohlavou zarputilost na řešení největších světových zdravotnických problémů. Myslím tím rotavirus nebo pokusy zbavit svět komára Anophela. Jen si vezměte, jak šokující je vědět, že na následky jeho kousnutí umírá každý den v Africe 3 000 dětí.

Bono Vox na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, leden 2008.

Jak vám Gates pomáhá přímo?
Podporoval mě ve veškeré práci. V roce 2000 mi dal milion dolarů na pomoc zřízení a formalizování operací, protože prezident Bush neprojevoval takovou náklonnost k brigádě batůžkářů, se kterou jsem cestoval. Já spával v nóbl hotelích a moji lidé v turistických ubytovnách. Dostali jsme vše, co jsme potřebovali k založení kanceláře ve Washingtonu, v Londýně či v Berlíně díky finanční pomoci Billa Gatese. On pak veřejně prohlásil, že to byl nejlépe utracený milion dolarů – a tohle říct už něco pro Gatese znamená. Ale v jedné věci se spletl.

V čem?
Viděl, že se začínám kamarádit s Warrenem Buffettem, a řekl mi: "Bono, jestli si myslíš, že z Buffetta něco vyrazíš, tak na to zapomeň. Já to zkouším už léta. Bude se tím zabývat až po své smrti!" A pak mu Warren dal své peníze a jeho rodina nám pomáhala při organizaci. Takže znám Billa i Warrena moc dobře. Nepřestávají mě překvapovat. Warren je srandista. Je to vlastně komik. Jednou jsem vzal své děti na večeři s Warrenem v New Yorku a ony mi pak řekly: "Víš, tati, že to byla nejlepší večeře s dospělákama, na které jsme kdy byly?"

Často vídáme vaše fotografie s prominentními politiky, duchovními vůdci a obchodními moguly. Je někdo, s kým je těžké se setkat?
Dva mocní: George Bush a Bono VoxByl problém domluvit schůzku s japonským premiérem, protože jejich vláda je velice formální. Ale opakuju, že moc pomáhá spojení s Billem Gatesem. A také skutečnost, že když mi otevřou dveře, tak vím, o čem mluvím. A náš tým oplývá nekonvenčními nápady týkajícími se rozvoje. Lidé po schůzce obvykle říkají: "Jsme rádi, že jsme to vzali." Ale i když existují lidé, ke kterým není snadné se dostat, musím říct, že to kdysi bývalo mnohem horší.

Když je teď v Bílém domě Afroameričan, věříte, že to, o co se pokoušíte, půjde mnohem snadněji?
Ano. Obama má kolem sebe velmi chytré lidi. Co je teď třeba udělat a na čem momentálně pracujeme, je jakési spletení tří svazků, které budou nejdůležitější pro jeho administrativu. Můžete je nazvat třemi extrémy – extrémní ideologie, extrémní klima a extrémní chudoba. Mluvím o zahraniční politice, ne o tom, co se děje v Americe. Spletení těchto tří pramenů do soudržné zahraniční politiky bude práce Hillary Clintonové. Takže mluvíme o tom, čemu říkáme "velké ujednání" – což je například to, jak může rozvojový svět těžit z jednání o změně klimatu. Protože nejchudší země hrály nejmenší roli ve vyvolání změny klimatu, ale zaplatí za to největší cenu – v níže položených oblastech, jako je třeba Bangladéš.

Procházel jste se chodbami mocných. Myslíte, že se mnohá z nejdůležitějších rozhodnutí odehrávají za zavřenými dveřmi?
Asi největším překvapením pro mě je, jak velkou roli hraje takříkajíc osobní chemie. Nepravděpodobnými spojenci se stávají lidé, kterým se zamlouvá pohled toho druhého nebo se společně dobře zasmějí. A zavedené pozice se tímhle uvolňují. To mě opravdu překvapilo. Další věc, které jsem si všiml, byla naprostá pošetilost toho, jak různí teoretici spiknutí naprosto nechápou lidský povahový rys neschopnosti udržet jakékoliv tajemství. Všechno postupně vyplave na hladinu. A vlivné kliky se nakonec navzájem vymažou. Říkám to proto, že jsem poznal, že to vůbec tak tajemné není. Věc, která mě děsí, nespočívá v tom, že snad někde vládne někdo, koho neznáme, jako ten starý človíček v Čaroději ze Země Oz, že někde existují lidé bez tváře, kteří jsou u moci, které neznáme a kteří tahají za nitky tohoto světa. Ten největší šok je, že možná u moci není nikdo a že všechno funguje spíš jako třeba počasí, než jak bychom si přáli my. Tohle můžete třeba vidět na trzích.

Zpátky k hudbě... Breathe je momentálně má nejoblíbenější písnička na nové desce.
Moje taky! Moje taky! Hrát ji naživo je nádhera.

Vím, že jste nepsal písničky ze svého pohledu, ale v Libanonských cedrech zpíváte „Vybírejte si pečlivě své nepřátele, protože vás budou definovat“. Kdo jsou vaši nepřátelé?
Charitativní akce v Monaku - Bono VoxMy, U2, jsme si vždycky vybírali zajímavé nepřátele. Ne takové ty jasné - establishment, "člověka", my proti nim. To mi přijde tak banální! Naše kapela byla vždycky o tomhle: nejsou "oni", jsme jenom my. Nepřátelé jsou jakési věci, které stojí v cestě uskutečnění našich možností. Mohou to být různé věci. Vaše ješitnost. Mohou to být vaši démoni. Olafe, vy jste se zabýval svými démony a velmi upřímně o nich psal. A myslím, že to je ten první krok, jak se jimi zabývat. Jen si myslím, že si musíte dát velký pozor na bitvy, do kterých se pustíte,
protože si z vás hodně vezmou.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ivan Král (Metronome festival, Praha, 26. června 2016)
Ivan Král chystá české turné. Nabídne i písně, které hrál s Iggym Popem

Většinou u nás koncertuje jen jednou do roka a jeho živá vystoupení bývají velkým zážitkem. O tom se ostatně mohli přesvědčit například návštěvníci loňského...  celý článek

Marián Varga
Zemřel Marián Varga, varhaník legendární slovenské kapely Collegium Musicum

Hudebník, skladatel a jeden z nejvýraznějších československých hráčů na Hammondovy varhany zemřel ve středu ráno po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila Jana...  celý článek

Primavera Sound 2014: Arcade Fire
RECENZE: Arcade Fire v novince vsadili na retro, závěr trochu nudí

Přízeň, kterou si kanadská kapela Arcade Fire získá svou aktuální deskou u posluchačů, se asi bude lámat podle toho, jak kdo má, nebo nemá rád „osmdesátkový“...  celý článek

Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.