Ty poslední vymyslel všeuměl Zdeněk Svěrák počátkem sedmdesátých let minulého století. Primárně pro dětského čtenáře. Napsal dva krátké příběhy, které vyšly s ilustracemi Stanislava Dudy, a pak na veselou dvojici, která baví jak situační, tak jazykovou komikou, zapomněl.
V roce 2010 se první dva příběhy dočkaly reedice a přibyl příběh třetí. Aktuálně pak vyšel samostatně příběh čtvrtý. Knížka se jmenuje Buřtík a Špejlička: Cesta do Žatce. A protože Stanislav Duda v roce 2008 zemřel, výtvarnou stránku obstaral Jiří Votruba (1946). Jeho kolorované kresby jsou sice oproti Dudovu lyrismu přímočařejší, ráznější, je v nich víc pohybu a koketují s postupy komiksu, čímž skvěle pasují dnešní době, ale možná jim také něco chybí. Je v nich méně překvapení, kouzla, méně prostoru pro čtenářovo vlastní snění.
Proč tentokrát do Žatce? Co má titulní dvojka na severozápadě Čech v plánu? I tento motiv je dobově aktuální: chtějí si vydělat peníze. Jenže cesta se zadrhne dříve, než začne. Pánové totiž narazí na trio hladových štěňat. A pak na pasáka krav. Pointa by byla jasná, kdyby ti dva měli čím za mléko zaplatit. Jenže nemají. A tak si poslouží malým podfukem. Boží mlýny však melou tentokrát rychleji než obvykle, a tak pan Buřtík, který ten podfuk spískal, zapadne za trest do bahna. A propadá se čím dál hlouběji.
Všechno samozřejmě dobře dopadne, ale čtenář se nutně ptá: Není to málo? Vždyť ti dva do titulního města ani nedošli. A peníze si také nevydělali. Vždyť jsou psychologicky profilovaní halabala. Čtenář by od někdejšího učitele Svěráka čekal trochu vyšší výkon. Opravdu stačí cesta a žádný cíl? Notabene cesta vroubená vidinou plné kapsy a jednou nekalou praktikou.
Buřtík a Špejlička: Cesta do Žatceautor: Zdeněk Svěrák nakladatel: Albatros 44 stran, 169 Kč |
Knížka je ovšem uživatelsky vstřícná: příběh je lineární, místy dramatický, až napínavý. Dítě jistě ocení i kresbu, rodič pak náznaky absurdního humoru. Ale působí to celé jen jako úvod, rozmach k něčemu daleko většímu, co nepřišlo. Podobné zklamání čtenář zažívá i nad řadou povídek, které Svěrák adresuje dospělým. Jako by si tu autor jenom ohledával terén, zkoušel, co dokáže. Jde o rychlou skicu, náčrt, nikoli o hotové dílo.
A přitom autor ten potenciál napsat velký příběh s pány Buřtíkem a Špejličkou v hlavní roli jistě má. S legendárním Cimrmanem po boku to dokázal nejednou na divadle i ve filmu. V knížce pro děti třeba příště.
