Premiéra Divadla Kampa vzniká ve spolupráci se spolkem Dlouhá cesta, který pomáhá pozůstalým rodičům překonat nejtěžší okamžiky po ztrátě dítěte. Projekt se sociálním přesahem uvede pražské divadlo poprvé 12. března.
Podle tvůrců byl na počátku nápad samotných maminek ze spolku, které měly touhu si zahrát divadlo. „Scénář se tvořil během našeho setkávání. Maminky mi vyprávěly své příběhy, jak ztratily děti. Ty jsou různorodé - když zemře miminko před porodem, po dlouhé nemoci, tragické úmrtí i dobrovolný odchod,“ vypočítává režisérka Dušková smutné osudy. „Jsou to neherečky, takže se nejedná o klasické psychodrama, spíše je to poetická koláž,“ popisuje.
Poselství hry tkví v tom, že i tak těžká situace se dá překonat, že ženy můžou mít naději i další děti. „Celé to patří k životu, naše společnost si odvykla na smrt. Zahání ji někam, kde ji nechce vidět. Děti umíraly, umírají a budou umírat. Maminky se pak cítí osamoceny, protože nikdo s nimi nechce komunikovat. Spousta jich přitom o tom mluvit potřebuje,“ upozorňuje režisérka.
„Není to ale jen dokument. Ženy měly touhu si zahrát divadlo, cítily potřebu ten svůj příběh obrábět z druhé strany, učit se mluvit, chodit na jeviště. Mělo to pro ně i očistnou funkci,“ dodává.
Vedle terapeutické roviny přináší dle Duškové kus i tu osvětovou. „Chceme odtabuizovat, jaké má taková žena naděje, co potřebuje slyšet, co jí pomáhá, co nepomáhá,“ vysvětluje. Jakémukoli mentorování se ale vyhýbá.
„Hodně pracujeme s motivem, že ty děti přicházejí za maminkami s nějakým poselstvím. Většina maminek si to totiž klade za vinu, takže potřebují slyšet, že osud jejich dítěte není v jejich rukách. že ty děti třeba mohly mít svůj důvod, proč odešly,“ naznačuje.
„Je to silné. Představení má ale spíše očistný charakter, než že by z toho lidé chodili v depresi. Je v tom i naděje a radost,“ uzavírá Dušková. Po sobotní premiéře bude představení v Divadle Kampa k vidění v úterý 15. března a ve středu 13. dubna.
