Jméno Richard Ashcroft se vynořilo nejprve v souvislosti se skupinou The Verve, jejíž muzika se během devadesátých let tříbila na večírcích a při šílených drogových improvizacích. Byly to písně vyrůstající z abstraktního kytarového kouzlení a divokosti, které za sebou zanechávaly jakýsi "ocásek" melancholicky odevzdaných nálad.
Všichni, již s kapelou přišli do styku, tvrdili, že její muzika je naprosto přesvědčivá. Myslela si to i skupina, složená z kamarádů, kteří spolu vyrůstali v britském Wiganu.
Druhá deska A Nothern Soul, od níž si muzikanti hodně slibovali, však neznamenala průlom, a tak se zklamaná pětice načas rozešla. Nakonec došlo na předpověď Richarda Ashcrofta, který se stal duší dalšího projektu The Verve: "Možná uděláme jenom tři desky, ale vstoupíme do historie."
Třetí titul Urban Hymns si koupilo sedm milionů fanoušků. Úlohu totálního hitu splnila skladba Bitter Sweet Symphony, pro kterou si Ashcroft vypůjčil hlavní orchestrální motiv od The Rolling Stones. Mick Jagger a Keith Richards se spokojili s částí honoráře, ovšem někdejší stoneovský manažer Allen Klein vysoudil takřka vše, co The Verve na hitu vydělali. Poznání, že je Stones finančně "okartáčovali", sice přispělo k definitivnímu rozpadu The Verve, ale ten by kapelu stejně neminul vzhledem k ambiciózním sólovým plánům Richarda Ashcrofta. "V kapele spolu lidé vydrží dlouho stejně jenom ze strachu nebo kvůli penězům," řekl tvrdě zpěvák, který z okruhu The Verve oslovil pouze bubeníka Petera Salisburyho.
Ještě než The Verve ohlásili rozpad, Ashcroft už pracoval na novinkovém albu Alone With Everybody. Název si vybral podle básně Charlese Bukowského a napsal skladby, jak sdělil, "o životě, lásce, smrti a všem, co je mezi tím". Ashcroft rozvinul psychedelický styl, který dříve příslušel The Verve, o spoustu dalších barev. "Technika ohromně pokročila. Je vzrušující, že možnosti ve studiu jsou takřka nekonečné. Mohl jsem si dovolit různé kombinace nástrojů a poprvé jsem se dobral k muzice, která mi zní v hlavě," liboval si Ashcroft, jenž využil také služeb steelkytaristy B. J. Colea.
Kromě oblíbených kytar a smyčců zakomponoval do zvukových vrstev harfu či jazzující trubky, se kterými zní skladba New York jako pulsující ulice na Manhattanu. K písni A Song For The Lovers Ashcrofta inspirovala dílem stará rocková legenda Joy Division a potom také soukromá romance s Kate Radleyovou, zpěvákovou nynější ženou a matkou jejich půlročního syna Sonnyho.
V hitparádě se song pro milence vyjímal na předních místech, zatímco recenzent hudebního magazínu Q nařkl Ashcrofta z bezbřehého zvukového labužnictví, které prý zcela pohltilo umělcovu osobnost. Až budou v Hollywoodu natáčet další film o Tarzanovi, nechť se obrátí na Ashcrofta, aby jim složil patřičně nevyhraněnou hudbu.
Ashcroft má samozřejmě jiný názor. Ví, že muzika devadesátých let není o stylech, ale o pocitech a v tomto ohledu věří na sílu své přesvědčivosti. Navíc jsou Ashcroftovy oči upřeny na Ameriku, kam se devětadvacetiletý zpěvák jel hned po vydání alba představit a kde mají rádi zasmušilé hrdiny v černých brýlích. Kdo ví, možná mezi nimi časem bude i charismatický kolohnát Richard Ashcroft.
Všichni, již s kapelou přišli do styku, tvrdili, že její muzika je naprosto přesvědčivá. Myslela si to i skupina, složená z kamarádů, kteří spolu vyrůstali v britském Wiganu.
Druhá deska A Nothern Soul, od níž si muzikanti hodně slibovali, však neznamenala průlom, a tak se zklamaná pětice načas rozešla. Nakonec došlo na předpověď Richarda Ashcrofta, který se stal duší dalšího projektu The Verve: "Možná uděláme jenom tři desky, ale vstoupíme do historie."
Třetí titul Urban Hymns si koupilo sedm milionů fanoušků. Úlohu totálního hitu splnila skladba Bitter Sweet Symphony, pro kterou si Ashcroft vypůjčil hlavní orchestrální motiv od The Rolling Stones. Mick Jagger a Keith Richards se spokojili s částí honoráře, ovšem někdejší stoneovský manažer Allen Klein vysoudil takřka vše, co The Verve na hitu vydělali. Poznání, že je Stones finančně "okartáčovali", sice přispělo k definitivnímu rozpadu The Verve, ale ten by kapelu stejně neminul vzhledem k ambiciózním sólovým plánům Richarda Ashcrofta. "V kapele spolu lidé vydrží dlouho stejně jenom ze strachu nebo kvůli penězům," řekl tvrdě zpěvák, který z okruhu The Verve oslovil pouze bubeníka Petera Salisburyho.
Ještě než The Verve ohlásili rozpad, Ashcroft už pracoval na novinkovém albu Alone With Everybody. Název si vybral podle básně Charlese Bukowského a napsal skladby, jak sdělil, "o životě, lásce, smrti a všem, co je mezi tím". Ashcroft rozvinul psychedelický styl, který dříve příslušel The Verve, o spoustu dalších barev. "Technika ohromně pokročila. Je vzrušující, že možnosti ve studiu jsou takřka nekonečné. Mohl jsem si dovolit různé kombinace nástrojů a poprvé jsem se dobral k muzice, která mi zní v hlavě," liboval si Ashcroft, jenž využil také služeb steelkytaristy B. J. Colea.
Kromě oblíbených kytar a smyčců zakomponoval do zvukových vrstev harfu či jazzující trubky, se kterými zní skladba New York jako pulsující ulice na Manhattanu. K písni A Song For The Lovers Ashcrofta inspirovala dílem stará rocková legenda Joy Division a potom také soukromá romance s Kate Radleyovou, zpěvákovou nynější ženou a matkou jejich půlročního syna Sonnyho.
V hitparádě se song pro milence vyjímal na předních místech, zatímco recenzent hudebního magazínu Q nařkl Ashcrofta z bezbřehého zvukového labužnictví, které prý zcela pohltilo umělcovu osobnost. Až budou v Hollywoodu natáčet další film o Tarzanovi, nechť se obrátí na Ashcrofta, aby jim složil patřičně nevyhraněnou hudbu.
Ashcroft má samozřejmě jiný názor. Ví, že muzika devadesátých let není o stylech, ale o pocitech a v tomto ohledu věří na sílu své přesvědčivosti. Navíc jsou Ashcroftovy oči upřeny na Ameriku, kam se devětadvacetiletý zpěvák jel hned po vydání alba představit a kde mají rádi zasmušilé hrdiny v černých brýlích. Kdo ví, možná mezi nimi časem bude i charismatický kolohnát Richard Ashcroft.
 Richard Ashcroft. |
