Film Dvanáct do tuctu vychází z omylu, že velikost legrace je přímo úměrná počtu dětí na plátně. Rodina, již čeká stěhování a dočasné hospodaření bez spolehlivé maminky, má potomků dvanáct.
To je podstata zábavy televizního podvečera deštivé soboty, kino je pro ni luxus. Tematicky příbuzný český hit S tebou mě baví svět je při vší mondénnosti vtipnější a jiskřivější. Dvanáct do tuctu dlouze připravuje každou situaci, tři čtvrtě hodiny trvá, než se domácnosti ujme zmatený otec alias Steve Martin.
Navíc v nepřehledném houfu dětí si divák těžko hledá favorita. Dvakrát je veselo: když se sourozenci spiknou proti nápadníkovi sestry a když si uštvaný tatínek, profesí trenér, vezme práci domů.
Nicméně i s rizikem spavé nemoci je to bezpečnější podívaná než Comandante, rozhovor režiséra Olivera Stonea s kubánským vůdcem, vedený tak uctivě, že zvedá adrenalin, žaludek i tlak. Filmařsky nuda, detail tváře či reportážní výlet mezi nadšený lid střídají archivy.
A obsah? Castro si vede svou, Stone přitakává. Ostřejší tón nezazní, vůdce rozkládá. Že neztrácí čas holením, sportuje chůzí po kanceláři, nikdy nebyl u psychiatra, věří v sebe, ne v Boha, nikdy mu nešlo o slávu, už léta nekouří, na dovolenou prý neměl čas od rozpadu socialistického tábora - aspoň že tak. A od filmaře místo pochybností slyší obdiv, jak je silný.
Dějiny podle Castra nepřekvapí: Gorbačov to myslel dobře, jeho země potřebovala změnu, ale on ji zničil, Chruščov byl moudrý venkovan, Nixon bezvýznamný omezenec. Jeho výklad světa je zcela předvídatelný, ale Stone? Neoponuje, neusvědčuje protiargumenty, naopak si s Castrem notuje o CIA a lichotně ho srovnává s Evitou Perónovou.
Spolkne verzi svobodné Kuby od potratů přes volby až k síti donašečů, jež prý neexistuje - a snaživě dodává, že "pár žalobníčků jako ve škole" se najde všude. O politických vězních ani slovo, Castro je diktátorem "jen sám sobě" a "otrokem lidu". Na oplátku pochválí politik režiséra - za odvahu!
Vlastně je to spíš k útrpnému smíchu, jenže když ti dva braši spolu nastolují "nový světový pořádek", pamětníkovi naskakuje husí kůže.
