Bryn Terfel na koncertě v Obecním domě

Bryn Terfel na koncertě v Obecním domě | foto: Petr Dyrc

RECENZE: Zpívající živel, který otřásl divadlem. Možná mohl ještě víc

  • 0
Pokud se některým hercům říká „stage animal“, doslova jevištní zvíře, tak na velšského basbarytonistu Bryna Terfela takový přídomek pasuje. Ze své bezprostřednosti těžil i při úterním recitálu v Obecním domě.

Mohutný Velšan se širokým obličejem a úsměvem otřásl světovými scénami už na počátku devadesátých let, kdy byl například neodolatelným Figarem nebo Leporellem v Mozartových operách. Při recitálech si může dovolit vtipkovat, aniž by působil nuceně. Však už v Praze při dvou dřívějších koncertech předvedl, že všechno živelně uhraje. Terfel si prostě může dovolit přinést na pódium dvě lahve piva jako „rekvizity“ k árii mastičkáře Dulcamary z Donizettiho Nápoje lásky, jenž v ní vychvaluje údajný zázračný elixír, a jednu nabídnout dirigentovi.

Bryn Terfel

70 %

PKF - Prague Philharmonia

Pražský filharmonický sbor

dirigent Gareth Jones

Smetanova síň Obecního domu, 22.listopadu 2016

Co ale zpěv, tato podstata opery? Fantazii, již Terfel odjakživa zapojuje do práce se zvukem i slovy, mu spousta zpěváků může jen závidět. Pokud by se ale hlas v plné síle měl přirovnat k úplňku, tak z toho Terfelova jako by už někdo hodně ukrojil. V árii z Rossiniho Popelky i z Donizettiho Nápoje lásky zněly nižší tóny jakoby dutě a chyběl onen měkký a ohebný zvuk, který je nezbytný pro klasické bel canto.

V árii Mefistofela z Boitovy stejnojmenné opery Terfel ďáblův profil dohrával mimikou a vůbec charismatem a především vskutku ďábelským hvízdáním, než aby ho vykouzlil čistě hlasově. A pak přišli dva Wagnerové, Hans Sachs z Mistrů pěvců norimberských a Wotan ze Zlata Rýna. Terfelovi je letos jednapadesát a tyto role už zpívá nějakých pár let. Měl s nimi nejspíš začít až teď – pokud vůbec. Stejně jako s tvrdým zloduchem baronem Scarpiou z Pucciniho Tosky, který uzavřel první část koncertu. Tyto „těžké váhy“ operního repertoáru určitě ukrojily z Terfelova krásně plného a barevného hlasu.

Valkýry klopýtaly

Až příliš mnoho zpěváků chce všechno a hned a často uvěří vlastní reklamní nálepce, třeba „wagnerovský pěvec“ nebo „démon opery“. Terfela očividně pohání temperament, kdyby ho ale víc krotil, možná mohl v dějinách opery způsobit ještě větší zemětřesení, než jaké se mu podařilo vyvolat. Jakou vnitřní energii v sobě má, ukázal v árii umírajícího Borise Godunova z Musorgského opery. Instinktivně a živočišně sehrál a zazpíval tuto citově strhující dramatickou scénu, po níž překlenující orchestrální číslo z muzikálu Kolotoč působilo až násilně... Následovaly muzikály, respektive crossover, včetně Šumaře na střeše, ovšem Terfel dokázal, že patří k těm výjimkám mezi operními pěvci, kteří v tomto žánru nejenže nejsou trapní, ale ještě do něj vnesou něco svého.

Na operních recitálech nezní příliš často sborová čísla, tentokrát však spoluúčinkoval i Pražský filharmonický sbor, který navíc zazpíval „hity“ z Gounodova Fausta a Verdiho Nabucca. Orchestr PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Garethem Jonesem nepůsobil zrovna dvakrát sehraně, zvlášť ne v Jízdě valkýr z Wagnerovy Valkýry. To byla hodně klopýtavá jízda, v níž se originál chvílemi skoro ztrácel. Pakliže není čas takové číslo secvičit, je lepší ho nezařazovat...