Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Objevil se nový Pavarotti? Zatím spíš „jen“ dobrý tenorista

  16:57aktualizováno  16:57
Ve světě se mu někdy přezdívá „nový král vysokých C“. Americký tenorista Bryan Hymel platí za jeden z posledních objevů operní scény. V neděli se poprvé představil pražskému publiku, a to i se svojí manželkou, řeckou sopranistkou Irini Kyriakidouovou.

Tenorista Bryan Hymel a sopranistka Irini Kyriakidouová | foto: Petr Dyrc

Hymel už dříve natočil recitálové CD s PKF – Prague Philharmonia a tento orchestr ho doprovázel i v Obecním domě pod taktovkou italského dirigenta Paula Bressana. Hudebníci přidali obvyklé výplně, výborně zahráli například bakchanálie ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila.

Bryan Hymel

Bryan Hymel, Irini Kyriakidouová

PKF - Prague Philharmonia, dirigent Paolo Bressan

Smetanova síň Obecního domu, 14.února 2016

Hodnocení: 75 %

Zatímco však nahrávka sleduje určité téma, konkrétně hrdinné role ze známých i pozapomenutých francouzských oper devatenáctého století, program koncertu byl orientován mnohem víc do „mainstreamu“. Převažovaly hity z oper jako je Pucciniho Tosca, Bohéma, Mascagniho Sedlák kavalír, Gounodův Romeo a Julie nebo Bizetova Carmen.

V tomto „hlavním proudu“ je přirozeně velká konkurence. Hymel se může spolehnout na krásný, jedinečně koncentrovaný zvuk, který působí zdravě a svěže. Touto předností okamžitě zaujal už v prvních tónech Cavaradossiho árie z Pucciniho Toscy. Jeho čistě hlasové možnosti jsou výjimečné, zpívá zcela přirozeně a ukázněně, bez námahy jde do výšek. Ze zmíněného CD předvedl Jeana z Massenetovy Hérodiady, což je méně známé zpracování příběhu Salome, a ukázku z dnešnímu publiku zcela neznámé opery Sigurd od Ernesta Reyera.

V přídavcích zazpíval ještě Vévodu z Verdiho Rigoletta a nezbytnou „hymnu tenorů“, Nessun dorma z Turandot. Všechno suverénně. Takže nový Pavarotti? On sám logicky takové srovnání odmítá a dobře dělá. Vedle legendárního Itala, ale i některých dalších hvězdných tenorů minulosti i současnosti působí Hymelův zpěv jakoby nezúčastněně. Tenhle tenorista především výborně zpívá tóny, už méně ale přednáší text a méně vyjadřuje emoce. Zatímco třeba Vittorio Grigolo, jenž v Praze vystupoval loni, ve zpěvu živelností až plýtvá, Hymelovi se jí nedostává. Při zpěvu se navíc vlastně pohybuje v jediném dynamickém odstínu, což může postupem večera omrzet. Třeba závěrečná „květinová“ árie Dona Josého z Carmen působila spíš jako vzorně provedené hudební číslo než jako procítěné vyznání lásky... Možná, že Hymelovým hlavním problémem je věk, je mu teprve 36 let, a vyzrávání a vlastně celou kariéru má ještě před sebou.

Jeho manželka předvedla menší, příjemný hlas, který se nehodí k bouřlivé Tosce, i když její árii podala cituplně. Kultivovaně zazpívala i Mimi z Bohémy a Rusalčinu árie o měsíčku (byť z úst nečeských pěvkyň už plynula lepší čeština) a v přídavcích ještě půvabnou Laurettu z Pucciniho jednoaktovky Gianni Schicchi. Škoda, že Hymel nezařadil na program i Prince z Rusalky, kterého zpíval mimo jiné v Královské opeře Covent Garden.

Oba si společně zazpívali kromě Bohémy i duet Dona Josého a Micaely z Carmen, což bylo asi nejlepší číslo večera. Dvojice to je každopádně sympatická, pražskému publiku rozhodně přidala kamínek do mozaiky představ o současné operní špici.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.