Okem sociologa-amatéra je však nutné poznamenat, že právě dav, který mířil do O2 areny vypadal zprvu velmi nesourodě. Metro zaplnily mladší a starší páry, před halou se ve frontách tlačily dokonale nalíčené blondýnky s více či méně pravými kabelkami od Vuittona i pánové v ponožkách a pantoflích. Loga módních domů střídala trička z koncertů Iron Maiden a Pink Floyd. Jenže předsudek padl hned s prvními takty Adamsových písní.
Kanaďan se u svého vystoupení skvěle bavil. A s ním i fanoušci
Fanoušci, mírně pobaveni promítanými komentáři z Twitteru, mezi nimiž se objevila i hláška, že v Praze dojde ke změně programu a místo Adamse vystoupí pubertální star Justin Bieber, začali ječet krátce po čtvrt na devět. Pódium zhaslo a v černé košili na něj vyskočil jednapadesátiletý Kanaďan a spustil House Arrest. Tu sice přihlížející zaplněná hala tolik nehltala, nicméně neznalost vystřídalo nadšení.
Adams se spolehl především (a po dlouhé době jako jeden z mála muzikantů) na hudbu. Od začátku do konce svého víc než dvouhodinového vystoupení, které opřel o rok staré akustické živé album Bare Bones, nekrmil oči publika zbytečnými videoprojekcemi, naopak jim v jednoduchých záběrech představil celou kapelu a dokonce je nechal nahlédnout téměř do své pusy – jednu z kamer si totiž nechal přidělat přímo na mikrofon. Nadbytečné poskakující kuličky a barevné blikající plochy se mu dají pro příště odpustit.
Adamsova hitparáda
Pak se spustila doslova smršť: Somebody i Here I Am přinesly první společný zpěv, až sám Adams zíral. Hned při první jmenované se v davu objevily první slzy dojetí, při druhé se do kytary poprvé opřel Adamsův dlouholetý kolega Keith Scott. Právě on odehrál většinu sólových parádiček a hlavní hvězda večera k nim dodala svůj brilantní zpěv. A za něj právem sklízela nadšený potlesk.
Adams nepotřeboval žádné zběsilé videoprojekce, bohatě si vystačil se záběry na kapelu.
Adams se v žádné písni netrápil, zněl naprosto jistě. Ani v těch nejvyšších polohách se neškrtil, naopak jeho zastřený hlas vyvolal nadšenější reakce. Navíc si davem dokonale hrál: podsouval mu jeden hit za druhým a elegantně je střídal s (pro Čechy) méně známými melodiemi.
Při I'm Ready mohl klidně odejít z jeviště, lidé by to "dali" sami s kapelou. Když muzikant konečně pochopil, že má před sebou dokonale našprtané publikum, v jednu chvíli si na něj posvítil a vyfotil si ho na památku. Následně vytáhl svou "zdaleka nejhlučnější kytaru" a přilil do ohně písní Hearts On Fire.
Sólo pro KazaškuAdams a fanynka "Tohle je část show, která může být naprosto skvělá, nebo se může proměnit v totální peklo," uvedl Adams píseň, kterou nazpíval s členkou Spice Girls Mel C. Tentokrát ale mikrofon nabízel někomu v hale. Podmínky měl dvě: vybraný člověk musel znát skladbu a být – jednoduše – nadšený. Po delším váhání se na pódium vyloupla tmavovláska v bílém. Na dotaz, odkud je, jen vysokým hláskem pípla: "Jsem z Kazachstánu." Hala zaburácela. Když navíc dodala, že je v Praze jako turistka a coby designérka zde nenašla žádnou inspiraci, Adamsovy fanoušci souhlasně zabučeli, i on sám se rozesmál. Poté, co slečna složila reparát a na opakovaný dotaz o Praze a přínosu pro její práci, odpověděla, že Praha je moc hezká, se mohlo začít zpívat. Zde se však ukázalo, proč Adams požadoval to, co předem hlásil. Nadšení a znalost textu totiž mohou dokonale vyvážit hudební antitalent. Kazaška se do svého životního karaoke opřela z plných plic a všichni – samozřejmě včetně kapely – jí fandili. Ba co víc, Adams se o ní otřel i svým sexy zadkem a tulil se k ní i s kytarou, což v jednu chvíli vypadalo tak, že trsátkem nehraje na struny ale spíše na její spodní prádlo. |
Pravidlo, že po jedné skladbě "pro kapelu" vždy přijde jedna píseň "pro lidi", se naplnilo i tentokrát. Jenže kadence zesílila: při Let's Make a Night to Remember se hala houpala, u 18 'til I Die se tančilo mnohem divočeji. Na Back to You, kterou Adams zahájil skromným dotazem na to, jak dlouho nebyl v Česku, dostal okamžitě jasnou odpověď. "Tak tedy: Back to You," opáčil a hala málem spadla.
Když už kromě kotle lidé šíleli i v zadních řadách, došlo na klasiku z nejklasičtějších: Summer of '69 a (Everything I Do) I Do It for You. Obzvlášť druhý filmový ploužák se Adamsovi povedl a tisícihlavý sbor atmosféru pozvedl na vyšší level. Do ticha zpívané "for you" ze závěru refrénu, které rázem zcela homogenní dav poslal směrem k muzikantům, si Adams s chutí dvakrát zopakoval.
Do další části programu se vešlo i zamilované povzdechnutí Please Forgive Me a dokonalá fanouškovská vsuvka při When You're Gone. Adams v závěru věnoval i jednu ze svých písní (Heaven) české topmodelce Tereze Maxové, s níž se seznámil při jedné ze svých prvních návštěv Česka. Do melodie pustil její fotografie s dětmi, jimž prostřednictvím své nadace dlouhodobě pomáhá.
Že je Kanaďan skutečný hitmaker, potvrdily další minuty: od The Only Thing That Looks Good on Me Is You přes Run to You až ke Cloud #9, tedy k českému sedmému nebi. Škoda jen, že si jednu z těchto melodií nenechal na klasický přídavek. Jakkoli jsou The Way You Make Me Feel a Straight From The Heart příjemné melodie, závěru by slušela jiná tečka.
Před měsícem si v téže hale s láskou pohrávala hvězdná Sade, ovšem ani Bryan Adams se se svou chlapskou verzí nenechal zahanbit. Jakkoliv by se mohlo zdát, že jeho koncerty působí strojově a on je vyšvihne kdekoliv a kdykoliv ve stejné kvalitě jako Baťa cvičky, šťávu mají. A kolik! Co víc – nestává se tak často, aby zaplněná česká hala odzpívala se svým hrdinou dvě hodiny v cizím jazyce.
Bryan Adams
Praha, O2 arena, 19. června 2011.
Bez předkapely
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
