Třígenerační kronika se v Srbově pojetí nezdržuje imitováním atmosféry v manéži, ale pečlivě sleduje právě osudy jednotlivců a jejich vztahy. Navenek inscenace zdůrazňuje pospolitost komediantského společenství, jež tvoří svérázný minisvět řídící se řádem vlastního kumštu a zároveň nezadržitelně podléhající neúprosným zákonům světa kolem. Kratičká vstupní retrospektiva, v níž stárnoucí Vašek Karas končí svou strmou a často existenčně bolestivou dráhu Berwitzovic cirkusu, slouží publiku k rozehřátí. Rázná akrobatická čísla, blikající neon, hlučná kutálka i artisté metající kozelce tvoří scénickou kulisu, která se párkrát zopakuje. Po svižném prologu se z šera horizontu jako mlčenlivá armáda vyloupne početná cirkusácká rodina táhnoucí tři maringotky. K časovým prostřihům oddělujícím životní etapy Vaška Karase poslouží točna, která naráz vyplaví osmiletého hrdinu. V této roli se vystřídají tři aktéři. Přečíst Bassův román ve třech hodinách je nemožné. Podržet spisovatelův humor, evokovat specifičnost prostředí i spletitou psychologii jeho figur na divadle ve stejném čase je téměř nadlidské. Vzniká spousta drobných hereckých úkolů, které se musí prorůstat navzájem a dodat pavučině inscenace náboj: vážnosti, švandy, tragikomiky a hlavně upřímnosti. Je to jako s akrobacií na hrazdě. Stačí jediná chyba, špatně podaná ruka a týmová práce zůstane vniveč. V první půli tak brněnský Cirkus Humberto trpí někdy až překotným vyprávěním, rychlým a nepřesvědčivým osvětlováním souvislostí. Situace se rázně změní po pauze, kdy se i sama látka stává dramatičtější: cirkus kolabuje stejně jako jeho ředitel, přestárlý klaun či uchlastaný kapelník. V poněkud melodramatickém finále, kdy sedmdesátiletý Vašek Karas - majitel pražského varieté Humberto - přestál všechny životní zkoušky, se nicméně poselství večera třepí. Úplný závěr, kdy Vašek oproti románu dojemně umírá do zatmívání, pak poněkud vychýlí střelku k líbivému sentimentu. Přesto je Srbova inscenace všudypřítomným holdem poctivě provozovanému cirkusáckému umění, je poklonou slušným mezilidským vztahům.
Národní divadlo Brno: Eduard Bass - Cirkus Humberto. Adaptace Vlastimil Novák a Zbyněk Srba, režie Zbyněk Srba, dramaturgie Miroslav Plešák, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Irena Marečková, hudba Vladimír Franz, pohybová spolupráce Hana Charvátová. Premiéra 23. října.
