Pod nimi se však v hloubce více než sta metrů hrozivě leskne moře a ani na vteřinu nedává zapomenout, že každý, i v okamžicích vrcholného štěstí, stojí nad propastí smrti.
Mnohem temnější byl Friedrich v případě obrazu Zmařená naděje, který je známý také pod názvem Ledové moře – útesy vystupující z chladu a mrazu věstí s jistotou snad jedině zmar.
Friedrichovy obrazy (spolu se dvěma už jmenovanými například ještě známý Poutník nad mořem mlhy či jeho pro nás důležité krajiny z toulek vrcholně romantickým Českým Švýcarskem) jsou pilíři romantických nálad, klíčí v nich utopie, ztroskotání, rozervání, marnost, frustrace – a únik do přírody, do náruče čistého lesa, do krajiny. Která může být sice hrozivá, člověk v ní však i přesto hledá rozhřešení a úlevu.
Romantika benzinových pump Friedrichovy nálady a pocity však nejsou jen záležitostí minulosti – zcela zřetelně jde o pocit, který od konce devatenáctého století sdílejí mnozí autoři a ve vlnách se jako motiv v umění objevuje.
Ti současní umělci však spíš než romantickou snahu splynout s přírodou poukazují na globální klimatické změny a ničení životního prostředí. Kulisu hor a lesů nahrazují panoramatem města či postutopistické měsíční krajiny po tušené anonymní katastrofě.
Fotografie německých autorů, kteří se inspirovali Friedrichovou Zmařenou nadějí a utíkají k romantice – nikoli však jen ke kýčovitému vyprázdněnému klišé romantiky – přináší výstava v brněnském Domě pánů z Kunštátu pořádaná Domem umění. Nabízí téměř dvě desítky autorů, romantika v jejich pracích má naléhavý tón, je to znepokojivý apel, červeně rozsvícená kontrolka nad hlavou znuděné konzumní civilizace.
Souvislosti s Friedrichem se v brněnské výstavě Zmařená naděje nehledají snadno – o to větší uspokojení návštěvník nakonec má. A nejde jen o krajinu a romantická či postromantická díla. Za polovinou se výstava láme a poslední autoři (Tobias Zielony, Gregor Brandler a Anja Jensen) už zobrazují romantiku benzinových pump, městských panoramat a svobodných (tedy dobrovolně nemajetných) vyděděných bohémů, kterých má každé město víc než dost.
I nekonečné pláně Thomase Wredeho dávají tušit blízkou minulost civilizace, která jako by děsivým způsobem zůstala pohřbena pod ledovou krustou. Podobně pracuje se sněhem a krajinou i Nathalie Grenzhauserová ve svých počítačově posunutých fotografiích a ostatně i Tea Mäkipää, jejíž hrdiny sníh a led už téměř zahubil (pokud si zrovna v městsky čistém oblečení uprostřed postkatastrofické krajiny neopékají na ohni krysu).
Poutník jako puzzle
Poněkud hravější tón zvolil pro své dílo Volker Gerling, jehož daumenkino (pásky svázané do knížky, které při rychlém listování animují příběh téměř filmový) je nejlepší atrakcí výstavy. Listování Gerlingovými sešitky je nejenom zábavné, ale v souladu s hlavní myšlenkou výstavy vnáší do duše podivné znepokojení.
Co si ten smutný stařík z knížky Starý muž v baseballové čepici nechal pro sebe? Jak zemřela jeho žena? Je osamělý? A co dívka, která v očekávání otvírá oči, aby se v zrcadle podívala na svoji téměř holou hlavu, kterou jí ostřihali, a zbavili ji tak přirozené hřívy?
Příběh, který se nikdy nestal, je i příběhem návštěvníků galerie, kteří se za jeden den vystřídali před Malevičovými obrazy v posledním Gerlingově sešitě. Podobně zábavný a znepokojivý tón má i krátký film Julie Oschatzové, kde hraje hlavní roli podivný zajícovitý mutantek bloudící krajinou.
Je to, co uvidí návštěvník výstavy Zmařená naděje, fikce, dokument, realistická utopie, vize či romantický únik? Nakolik je dílo mladých německých fotografů skutečně inspirované Friedrichem? A kam až je možné romantiku posunout, aby byla stále romantikou, když se po téměř dvou stech letech od vzniku obrazu Zmařené naděje změnilo tolik v krajině i v člověku?
Brněnská výstava, možná trochu překvapivě, na tyto otázky skutečně odpovídá – ne sice vyčerpávajícím způsobem, přesto je schopná vtisknout návštěvníkovi pocit, jaký musel mít Friedrichův Poutník nad mořem mlhy. Před ním je ledová dálka, v duši propast. Jen místo měsíce mu svítí nad hlavou neonový reflektor. Ostatně Poutník nad mořem mlhy je pro našince lehce k mání. Prodává se jako puzzle o tisíci dílcích.
Zmařená naděje: Nový romantismus v současné fotografii v Německu
Dům pánů z Kunštátu,Brno
výstava trvá do 9. srpna
HODNOCENÍ MF DNES 70%
