Ostatně byl to právě Mucha, kdo místo bicyklu a jeho jízdních vlastností vyobrazil v roce 1902 dívku s rozevlátými vlasy a odhaleným ramenem, jak se ležérně opírá o řídítka.
"Důležitější než kolo je samotné vyzvání k jízdě. Jako by některé Muchovy plakáty neprodávaly propagovaný předmět, ale spíš pocit s ním asociovaný," vysvětluje jeden z kurátorů výstavy a autorů katalogu Petr Šembera.
Muchovy nudle
Alfons Mucha přišel do Paříže poprvé v roce 1887, první ilustrace pro pařížské časopisy (na sklonku devatenáctého století vycházelo přes dvě stě titulů) a spolupráce s nakladatelstvími na ilustrování knih začaly o dva roky později.
Plakáty v té době pokrývaly mnoho pařížských bulvárů – platil sice už zákaz vylepovat je přímo na fasády domů, ale na ohradách a stavebních plotech visely do výšky i tří metrů, navíc na každém nároží byly už tenkrát vysoké reklamní sloupy vyhrazené propagaci kulturních akcí a v menší míře i klasické reklamě. Rozměrům sloupů přizpůsobil Mucha i rozměr svých plakátů – vysokých "nudlí" pro tohoto umělce tak charakteristických.
Každá reklamní firma mívala předtištěné plakáty, do nichž se vpisovaly konkrétní výrobky či služby, a pokud byl zákazník ochoten investovat víc, oslovila některého ze spřátelených malířů, aby vytvořil návrh přímo na míru zákazníkovým požadavkům. Mucha se tak díky tiskařským závodům dostal k reklamě na víno, čokoládu, sušenky, kola, pivo i likér La Trappistine.
Na studii k němu vyobrazil Mucha mladou dívku s nahými ňadry, ale protože likér původně vyráběl trapistický řád, zákazník požadoval dívčino zahalení – vznikla tak reklama s dívkou se sčesanými vlasy a s vysokým límcem.
Paříž monotónní
Návrhář plakátu obvykle dodával tiskařské firmě předlohu, kterou její kreslíři překreslili na tiskařský kámen, z něhož se pak tisklo. Mucha byl mezi kreslíři oblíbený, zvykl si totiž předkládat návrhy plakátů ve stejném měřítku, v jakém se potom tiskly, navíc díky tomu, že jeho díla mají kontury a jasné linky, měli s nimi kreslíři méně práce.
Incké víno z Peru, jehož hlavní složkou byla koka (kdysi přidávaná i do Coca–Coly), se původně prodávalo v lékárnách a sloužilo k rekonvalescenci. Muchova reklama na něj je jediná jeho "šířková" reklama.
V dopisu, který je na výstavě v Moravské galerii ke zhlédnutí, Mucha píše: "Tenkrát, za mé doby, byly zdi města Paříže – zrovna tak jak jiných měst – značně monotónní: spokojili se oznamovatelé s formou a tiskem jednoduchým, bez příkras. Pokud je známo, vedle malíře Chéreta byl jsem já, který si troufal osvěžiti nároží města afiší uměleckou – jediný. Hlavní pohnutkou mi bylo, že jsem chtěl použít publikačních výhod afiší, aby se i do nejširších vrstev obecenstva dostala možnost vidět a zajímat se o dílo umělecké. Byl jsem ovšem velmi bohatě odměněn – neboť vbrzku stala se afiš umělecky provedená nezbytností."
Alfons Mucha tak byl, kromě mnoha svých dalších tváří, i reklamním tvůrcem nového stylu.
