Nejde ani tak o vítěze a poražené, jako spíš o podobu slavnostního ceremoniálu, velkolepou tečku za minulým – a pro britský hudební průmysl úspěšným – rokem.
Králi středečního valentýnského večera v londýnské hale Earl’s Court se vesměs staly kapely, jejichž tvorba potvrzuje přetrvávající zájem o kytarový rock.
Mezinárodní kategorie ovládli se dvěma soškami američtí The Killers, i když jejich druhé album Sam’s Town je o poznání komplikovanější na poslech než předchozí hitová deska Hot Fuss.
Dvě sošky získali rovněž britští Arctic Monkeys. Loni byli čerstvým objevem roku, který se prosadil díky rostoucímu vlivu internetu. Obrovský úspěch sklidili po vydání našláplé nahrávky Whatever People Say I Am That’s What I’m Not, jež se během roku stala nejprodávanějším debutem v historii britské popmusic.
Ve středu se "polární opice" dočkaly dvojnásobné korunovace – jako nejlepší britská kapela a za nejlepší ostrovní album. Bylo oprávněné očekávat, že po loňské neúčasti si úspěch přijdou vychutnat, ale oni znovu potvrdili svou nechuť k oficialitám a ceremoniálu se vyhnuli s odůvodněním, že natáčejí videoklip k nové desce.
Ceny převzali na předtočených záznamech v převlecích, jednou za postavy z Čaroděje ze země Oz, podruhé zparodovali disko kapelu Village People.
Kytary ostrovům vládnou pevnou rukou. Potvrdily to jak oba objevy – The Frattelis a Orson, tak Brity milovaná kapela Muse, která se loni vrátila skvělým albem Black Holes And Revelations, k němuž přidala výtečné stadionové koncerty. A právě za ně dostala sošku.
Neúčast Arctic Monkeys na ceremoniálu byla zklamáním – stejně jako seznam těch, kteří ocenění předávali. Čest zachraňovali Ricky Wilson, zpěvák loňských trojnásobných vítězů Kaiser Chiefs, pohledná Joss Stone v květovaných minišatech nebo zpěvák Aerosmith Steven Tyler.
Jenže pořadatelé původně slibovali ještě zvučnější jména, třeba herce Johnnyho Deppa či ex-Beatla Ringo Starra, který měl předat cenu za celoživotní přínos hudbě kapele Oasis, označované za následovníky Beatles.
Vtipný byl Keith Allen, který si dělal legraci na účet své dcery, zpěvačky Lily Allenové. Ta byla třikrát nominována stejně jako taneční projekt Gnarls Barkley, ale sošky na ně nevyšly.
Malé vzrušení s sebou přinesl Jarvis Cocker. Lídr již nefungující britpopové legendy Pulp se na Brit Awards objevil po jedenácti letech, poprvé od slavného incidentu, kdy vyběhl na pódium "proplesknout" Michaela Jacksona.
Cenzura
Jakousi premiérou je i skutečnost, že ceremoniál se po osmnácti letech přenášel živě. To s sebou přineslo určitou paranoiu televize ITV, která se obávala nevhodných projevů. A tak se během přenosu, o třicet vteřin zpožděného, několikrát "pípalo".
Obávaný moderátor a komik Russell Brand se sice navážel do kdekoho, ale cenzury se dočkal jen jednou – na rozdíl od pětkrát zcenzurovaného koncertu Oasis, kteří byli oceněni za celoživotní dílo.
Ostré slovo a zásah režie si vysloužili i popoví Take That, kteří se ani slovem nezmínili o bývalém členovi Robbiem Williamsovi, byť o něm vzhledem k jeho nástupu na léčení závislosti na lécích mluvil kdekdo.
Pánský mejdan
Vůbec to byl letos takový pánský večírek. Ženy se radovaly jen dvakrát, a to v kategoriích, kde muži opravdu nemohli uspět.
Nejlepší mezinárodní zpěvačka Nelly Furtado si poděkování odbyla rychle, stejně jako nejvýraznější britský hlas posledního desetiletí Amy Winehouse, jež předtím, než byla vyhlášena nejlepší britskou zpěvačkou, zazpívala hitovku ze svého nového alba Rehab.
Přidáme-li ještě Corinne Bailey Rae a její živou verzi písně Put Your Records On, během které se pódium proměnilo v kabaretní klub, výčet výrazných ženských okamžiků končí.
Snad stojí za připomenutí ještě Ana Matronic, členka kapely Scissor Sisters, která zahájila slavnostní večer skladbou I Don’t Feel Like Dancin’ s výpravnou choreografií s prvky černého divadla.
Silným momentem byla i "žárovková" verze Chasing Cars v podání Snow Patrol, zatímco Dani California podali Red Hot Chili Peppers značně unyle.
Loňský ročník Brit Awards byl označován za nejnudnější v historii. Ten letošní byl zábavnější, i když jen o prsa: živý přenos vrátil do hry vzrušení. Ale ve srovnání s jakýmikoliv českými hudebními cenami je to show, na kterou se nezapomíná.
